YMCA Plzeň, 2016 – 2019

Zkušenosti se skládají jako korálky na náhrdelníku. Ten první, malý, byl dětský tábor v Netunicích mého staršího syna. Nejprve to byl pro mne obyčejný letní příměšťák. Pak, když už začal jezdit i můj mladší syn a nadšení obou bylo takříkajíc nadstandartní, rozhodla jsem se prozkoumat, co děcka tak zaujalo. Od té doby se přátelím s rodinou Soukupových. Jejich práce, volný čas i všechny ostatní aktivity jsou prodchnuty Boží láskou. Ta je cítit z nich i jejich činů. Loni jsem ten náhrdelník zkušeností a přátelství uzavřela vstupem do YMCA a zapnula si ho kolem krku. Už ho budu nosit stále.

YMCA Skaut, 2018

Je velice těžké popsat jeden moment, který by mne ovlivnil. YMCA SKAUT mi dal nový pohled na život, naučil mě spoustu věcí, ale asi jednu nejvíc – zodpovědnost. Ve skautu se učíme, jak se starat o přírodu, jak pracovat s informacemi, jak být tolerantní k ostatním a mnoho dalších velice důležitých věcí pro život. Tyto všechny poznatky mají jedno společné a to, že za všechny tyto věci máme svou vlastní zodpovědnost, ať už je to to, že některé věci neděláme nebo naopak děláme. Já vždycky měla strach ze zodpovědnosti, je to svým způsobem svazující, ale je to velice důležité. Nebýt zodpovědnosti, mohli bychom si dělat, co bychom chtěli a neměli bychom třeba pocit viny, že jsme lhostejní např. k přírodě, lidem, státu. Učila jsem se zodpovědnosti velmi dlouho a vlastně se stále učím, podporou mi je ale vědomí toho, že na to nejsem sama. S YMCA Skaut občas máme nějaké mezinárodní akce. Účastnila jsem se výměnného pobytu s YMCA skauty z Maďarska. Byl to neskutečný zážitek, pobavit se osobně se členy, jak to u nich chodí, co jak dělají, sice mají trochu jiný přístup, ale základní hodnoty jsou tam stejné, a tak si uvědomuji ten osvobozující pocit – vždyť nejsme sami! Po celém světě jsou skupiny YMCA, ať je to MAJAK v Rusku, CVJM v Německu nebo XAN v Řecku. Říkám si, heslo Ymky mi vážně velmi sedí: „Aby všichni jedno byli“ Jan 17,21

Svůj vlastní příběh YMCA sdílej ZDE

YMCA Praha, 2012

V životě občas nastane chvíle, kdy máte pocit, že to, co jste se naučili, je dobré nějak zúročit. Já jsem od mala chodila do hudebky, hrála na různé nástroje, ráda tvořila, chodila na keramiku a podobně. Učitelské ambice jsme nikdy neměla, ale dostala jsem se do zmíněného bodu, kdy to, co jsem se naučila, jsem chtěla předávat dál.

Během Kurzu činného člena jsem se poznala s vedoucí jednoho centra, slovo dalo slovo a než jsem se stačila rozkoukat, vedla jsem tvořivé kurzy pro děti i dospělé a také hudební kroužky. Za tuto příležitost a svěřenou důvěru jsem YMCE moc vděčná.

Svůj vlastní příběh YMCA sdílej ZDE

YMCA Klatovy, 2016

Jezdila jsem od malička na tábory YMCA s rodiči. V podstatě jsem na nich v létě vyrůstala, až jsem se sama stala vedoucí a začala tábory organizovat. Vždycky se mi líbilo, že si na táboře našel každý své místo. Každé dítě i každý dospělý tam má svoji hodnotu a jedinečnost, bez něj by to nebylo ono. Jsme taková táborová rodina, díky které se někteří z účastníků dostanou na své cestě i ke Kristu.

Svůj vlastní příběh YMCA sdílej ZDE

Velice intenzivní zážitky týkající se Ymky mám z celosvětových setkání YMCA v rámci programu Change Agents. V programu nás je více než dvě stovky a naposledy se nás 150 vidělo v Portugalsku. Při společném programu jsem našla mezi ostatními Change Agenty samé nadšené lidi s velkým srdcem, kteří byli ochotni pomoci dalším. Hlubokým zážitkem pro mne byla chvíle, kdy jsme se všichni chytili za ruce, zpívali chvály a modlili se, bylo to nepopsatelné. Úžasné také bylo, že jsme spolu sdíleli radosti, slavili úspěchy i narozeniny, a zároveň i smutek – během našeho setkání jsme se jednou dozvěděli, že jedné agentce zemřel strýček. Ihned se ocitla v objetí několika desítek ymkařů najednou a všichni jsme spolu brečeli. Spolu jsme zažili něco, co znám akorát z rodiny – pocit soudružnosti, sounáležitosti, připravenosti ostatním pomoci a jednoty, i když jsme byli vlastně každý jiný.

Svůj vlastní příběh YMCA sdílej ZDE