YMCA Plzeň, 2019

Minulý rok v létě jsem s Ymkou byla na anglickém táboře v Německu (kromě mě a ještě jedné Češky tam byli samí Američani, Němci a Rusové). Nejen, že jsem si tam zlepšila angličtinu a poznala nové lidi, ale také jsem poznala, jak těžké to mají lidé, kteří si nedokážou s námi tolik povídat jako my s ostatními lidmi, protože třeba neumí moc dobře náš jazyk. Také, že se dobré přátelství nemusí vytvořit jen slovy a i když mi připadá, že jsem sama, Bůh je vždy se mnou a dokáže mě potěšit i v těch nejtěžších chvílích a každý den nás učí, i když si to zrovna neuvědomujeme. A vše, co se děje, se neděje jen tak. Nakonec jsem na táboře získala ještě lepší přátele, než kdybych dokázala mluvit plynně jejich jazyky, protože když člověk pořád jen nemluví, více se dívá a poslouchá a nesoudí jen podle prvního dojmu, dokáže lidi poznat lépe.

Svůj vlastní příběh YMCA sdílej ZDE

YMCA Skaut, 2016

Skautský oddíl vedu nějaký ten rok. Oddíl jsem vnímal dosti izolovaně vzhledem k okolnímu světu a mateřské organizaci YMCA. Společné akce na bázi YMCA Skaut byly pouhými setkáními s ostatními vedoucími, dětmi z ostatních oddílů a cennou konfrontací dětí s nepohodou, kterou by doma nezažily. Před dvěma lety jsem měl to štěstí zúčastnit se společné akce Ymky Skaut u Bzence na turistické základně Littner. Atmosféra u večerního ohně mě donutila k zamyšlení a s údivem jsem zjistil, že pro mě toto mezioddílové společenství znamená mnohem víc.

Svůj vlastní příběh YMCA sdílej ZDE

Velice intenzivní zážitky týkající se Ymky mám z celosvětových setkání YMCA v rámci programu Change Agents. V programu nás je více než dvě stovky a naposledy se nás 150 vidělo v Portugalsku. Při společném programu jsem našla mezi ostatními Change Agenty samé nadšené lidi s velkým srdcem, kteří byli ochotni pomoci dalším. Hlubokým zážitkem pro mne byla chvíle, kdy jsme se všichni chytili za ruce, zpívali chvály a modlili se, bylo to nepopsatelné. Úžasné také bylo, že jsme spolu sdíleli radosti, slavili úspěchy i narozeniny, a zároveň i smutek – během našeho setkání jsme se jednou dozvěděli, že jedné agentce zemřel strýček. Ihned se ocitla v objetí několika desítek ymkařů najednou a všichni jsme spolu brečeli. Spolu jsme zažili něco, co znám akorát z rodiny – pocit soudružnosti, sounáležitosti, připravenosti ostatním pomoci a jednoty, i když jsme byli vlastně každý jiný.

Svůj vlastní příběh YMCA sdílej ZDE

YMCA DAP, 2014

Na jedné zkoušce uprostřed školního roku se členové Ten Singu sešli na úplně obyčejné zkoušce. Bylo rozezpívání, učili jsme se písničku na blížící se koncert. Všechno bylo tak nějak stejné, stejně skvělé. Až na jednoho člena, který se zkoušku od zkoušky měnil. Byl stále více zamlklý a přestal se více projevovat. Jednou po zkoušce jsem za ním přišla a zeptala se, jestli se něco stalo, že je poslední dobou smutný a vypadá, že ho něco trápí. Odpověděl, že neví, jestli mi má o tom říct. Řekla jsem, že jestli nechce, tak ho nutit nebudu, ale pokud by si potřeboval promluvit, tak jsem tady pro něho. Poděkoval a odešli jsme domů. Ještě ten večer mi napsal, jestli bych neměla na něj čas někdy, že bychom mohli zajít ven. Čekala mě spousta testů a času bylo opravdu málo, avšak čas jsem si našla. Po hodinovém povídání mi řekl, co ho trápí. Zjistil, že se jeho orientace změnila a líbí se mu stejné pohlaví (spadl mi kámen ze srdce, myslela jsem, že je nemocný). Bylo vidět, že je hrozně rád, že to mohl konečně někomu říct. Povídali jsme si o tom a nejvíce ho trápilo, co na to ostatní v Ten Singu a jeho rodina. Chtěl to ostatním říct, ale nevěděl jak. Vymysleli jsme plán. Na jedné zkoušce jsme udělali zamyšlení o toleranci a tajemství a nakonec jsme si povídali o tom, co nás trápí. Ten člen konečně dostal slovo a vše řekl. Ostatní to vzali úplně v pohodě a vztahy mezi námi to nezměnilo. Rodičům to taky nakonec řekl a i oni to časem pochopili. Vše se vrátilo do starých kolejí a je z něj opět šťastný tensingář se spoustou přátel.

Svůj vlastní příběh YMCA sdílej ZDE

Ten Sing Mělník, YMCA Mělník, 2015

Na tensingové víkendovce jsme poslali tensingáře ven po šipkách, abychom jim mezitím připravili program. Byl už večer a jedna členka ztratila telefon a zjistila to, až když se vrátili zpět. K mému překvapení se všichni jednohlasně shodli, že znovu projdeme cestu šipkované a budeme telefon hledat. Všichni ji cestou utěšovali, a když jsme ho nenašli, všemožně se snažili převádět rozhovor na jiné téma, aby na to nemyslela. Překvapilo mne, že se neobjevil ani jeden člověk, který by prokazoval nezájem v této situaci a na konci večera vzniklo i pár vtípků na zahnání špatné nálady té holky.

Svůj vlastní příběh YMCA sdílej ZDE