Tolerance
Vyjadřuje minimálně nárok na otevřenost, smířlivost, zájem, ochotu poznávat, ale i legitimní možnost s druhým nesouhlasit, přiznat druhému právo na názor či postoj.
Příběhy
Aktivity
Příběhy
YMCA Brno, 2017
Jedním z mých největších zážitků ve spojených s YMCA je to, když jsem poprvé vedla tábor pro starší děti. Bez nadsázky můžu říct, že to bylo skoro nejhorších 14 dní v mém táborovém životě. Tábor jsme přebírali po předchozí partě vedoucích úplně od znova, tj. všichni vedoucí byli pro děti noví. Děti nebyly zvyklé na žádný pořádný režim, rády celý den nic nedělaly, flákaly se a zlobily. Po uplynutí tábora, kdy každý den byl boj o alespoň nějaké změny jsme všichni měli dost a říkali si, že už nikdy více. Po skončení tábora jsme jako vždy posílali dotazník spokojenosti. Letos jsme neměli žádná velká očekávání, ale děti nás mile překvapily. Ve většině případů byly moc spokojené a těšily se na další rok. Jejich odpovědi nám dali naději, že se přece jen podařilo je navnadit a opravdu, příští rok byl úplně odlišný. Sama za sebe musím říct, že přežít tábor mi pomohlo to, že jsem se měla na koho obrátit.
Svůj vlastní příběh YMCA sdílej ZDE
Bez předsudků, prosím!
YMCA Praha, 2013
Posuzovat lidi podle vzhledu je známý předsudek, ke kterému ovšem občas sklouznu. Zvláště, je-li to podmíněnou konkrétní národností. Stalo se mi to (mimo jiné) na mezinárodním setkání v Arménii, kde byli účastníci ze 6 zemí. Zástupci jedné země mi byli na pohled obzvlášť nesympatičtí. Jak se už ale stává, postupem času jsem zjistila, jak zajímaví lidé to jsou a jak dokáží ostatní obohatit právě tím, jací jsou a co umí. Není nad to, dovolit si druhé poznat a upravit svůj prvotní, velmi zavádějící, názor.
Svůj vlastní příběh YMCA sdílej ZDE
YMCA DAP, 2014
Na jedné zkoušce uprostřed školního roku se členové Ten Singu sešli na úplně obyčejné zkoušce. Bylo rozezpívání, učili jsme se písničku na blížící se koncert. Všechno bylo tak nějak stejné, stejně skvělé. Až na jednoho člena, který se zkoušku od zkoušky měnil. Byl stále více zamlklý a přestal se více projevovat. Jednou po zkoušce jsem za ním přišla a zeptala se, jestli se něco stalo, že je poslední dobou smutný a vypadá, že ho něco trápí. Odpověděl, že neví, jestli mi má o tom říct. Řekla jsem, že jestli nechce, tak ho nutit nebudu, ale pokud by si potřeboval promluvit, tak jsem tady pro něho. Poděkoval a odešli jsme domů. Ještě ten večer mi napsal, jestli bych neměla na něj čas někdy, že bychom mohli zajít ven. Čekala mě spousta testů a času bylo opravdu málo, avšak čas jsem si našla. Po hodinovém povídání mi řekl, co ho trápí. Zjistil, že se jeho orientace změnila a líbí se mu stejné pohlaví (spadl mi kámen ze srdce, myslela jsem, že je nemocný). Bylo vidět, že je hrozně rád, že to mohl konečně někomu říct. Povídali jsme si o tom a nejvíce ho trápilo, co na to ostatní v Ten Singu a jeho rodina. Chtěl to ostatním říct, ale nevěděl jak. Vymysleli jsme plán. Na jedné zkoušce jsme udělali zamyšlení o toleranci a tajemství a nakonec jsme si povídali o tom, co nás trápí. Ten člen konečně dostal slovo a vše řekl. Ostatní to vzali úplně v pohodě a vztahy mezi námi to nezměnilo. Rodičům to taky nakonec řekl a i oni to časem pochopili. Vše se vrátilo do starých kolejí a je z něj opět šťastný tensingář se spoustou přátel.
Svůj vlastní příběh YMCA sdílej ZDE
Společné přípravy
YMCA Praha, mateřské centrum Na Poříčí (1992-2012)
Přípravy na vánoční a velikonoční svátky v mateřských centrech otvírají přirozené možnosti k zajímavým rozhovorům, jen k nim připravit příjemnou, otevřenou a neformální atmosféru.
Při motání věnců nebo velikonočních říkankách si pak můžeme povídat nejen o lidových a rodinných zvyklostech, ale – pokud alespoň jeden z účastníků je ochoten vlastního vyznání – dostaneme se i k tomu, co je pod jejich povrchem. Tohle prostředí mi pomohlo poznat a částečně i pochopit odlišná pojetí v jednotlivých církvích, propojit folklór s vyznáním a naopak sdělit druhým i to, co já jako křesťan považuji na svátcích za nejdůležitější. Na některé z těchto hovorů vzpomínají i ti, pro které bylo prostředí mateřského centra prvním setkáním s křesťanstvím.
Svůj vlastní příběh YMCA sdílej ZDE
Aktivity
Pohádka o Červené Karkulce netradičně – dvě strany jedné mince
Autorka: Markéta Kratochvílová
Cílová skupina: účastníci táborů a celoročně pracujících skupin
Věk: 3 roky a výše
Počet hráčů: neomezený
Potřeby: –
Prostředí: ven i uvnitř
Zdroj: E. Lisá, Hry k rozvoji sociálních kompetencí žáků 1. stupně ZŠ, Portál 2010
Děti podnítíme, aby stručně převyprávěly pohádku o Červené Karkulce. Poté jim přečteme takovou verzi pohádky, jak by celou známou situaci vnímal vlk.
Příběh o Červené Karkulce z pohledu vlka
Jmenuji se Ostrozoubek a žiji v lese. Mám zde mnoho kamarádů mezi zvířátky, s nimiž si občas povídám. Nejraději mám medvěda. Často mi vypravuje strašidelné příběhy o lidech, kteří loví zvířátka a potom je jedí. Je třeba se jim vyhýbat a dávat si na ně velký pozor. Jednoho krásného slunečného dne jsem se procházel po lese, když v tom jsem uviděl děvčátko s podivnou pokrývkou hlavy. Nejdřív jsem se vylekal, chtěl jsem utéct, ale potom jsem si dodal odvahy a dívku oslovil: „Ahoj, děvčátko, jak se jmenuješ a co tady děláš?“ Děvčátko se představilo jako Červená Karkulka a odpovědělo, že jde navštívit svou babičku, která bydlí v domku u lesa. Ucítil jsem příjemnou vůni čerstvě upečených koláčků v košíčku. Chtěl jsem doprovodit Karkulku k babičce, aby v hustém lese nezabloudila. Ale Karkulka to odmítla s vysvětlením, že chce ještě nasbírat lesní jahody pro babičku. Tak jsem se rozhodl, že půjdu napřed a oznámím babičce, že se ji vnučka chystá navštívit. Když jsem přišel k domečku, slušně jsem zaklepal a v tom se otevřely dveře. Nestihl jsem ani slušně pozdravit, a už jsem dostal metlou po šedém kožíšku. Strašně jsem se lekl a vzpomněl si, co mi vyprávěl medvěd o lidech. Napadlo mě, že babička mě asi chce sníst, tak jsem se začal bránit. Otevřel jsem tlamičku, a ani nevím jak, už jsem ji měl celou v bříšku. Babička byla velmi těžká, nemohl jsem se ani pohnout a bylo mi hodně zle. Ještě že tam byla odestlaná postel, do které jsem se hned svalil. Vtom jsem zaslechl kroky, které se blížily k domku. Chtěl jsem se schovat pod postel, ale nemohl jsem se ani pohnout, tak jsem se aspoň přikryl dekou a hlavu si schoval pod čepec. Dovnitř vstoupila Karkulka a hned se mne začala vyptávat, proč mám tak velké oči, uši a zuby. Nakonec přišla na to, že jsem to já, vlk, a že jsem babičku snědl. Tak jsem musel sníst i ji. Pak jsem usnul a spal celý den jako zabitý.
Když jsem se vzbudil, cítil jsem v břiše tíhu, jako bych tam měl kameny. Rychle jsem chtěl z domečku odejít, což ale nebylo s plným břichem tak snadné. Měl jsem hroznou žízeň, a proto jsem se chtěl napít ze studny. Tehdy mě moje těžké břicho převážilo a spadl jsem dolů. Volání o pomoc naštěstí uslyšel kamarád medvěd, který mě vytáhl.
Děti pak rozdělíme do skupin, jejichž úkolem bude v časovém limitu 20 minut vymyslet novou verzi jiné pohádky, a to z pohledu záporné postavy. Například pohádku „O perníkové chaloupce“ (z pohledu ježibaby) nebo „Popelku“ (z pohledu macechy). Každá skupina zpracovává jinou pohádku. V závěru pak zástupci skupin přečtou svou pohádku ostatním.
Reflexe
Diskutujme s dětmi nad vytvořenými příběhy. Vždy se ptáme, v čem se vytvořené verze liší a proč. Žáci si tak na humorných příkladech ujasní, že každou situaci je obvykle možné vnímat z různých hledisek. Mělo by nás proto vždy zajímat i stanovisko druhé strany.
Jedinečný – ne vzhledem
Autorka: Markéta Kratochvílová
Cílová skupina: účastníci táborů a celoročně pracujících skupin
Věk: 6 let a výše
Počet hráčů: neomezený
Potřeby: –
Prostředí: ven i uvnitř
Zdroj: R. Portmann, 100 her pro rozvoj sebedůvěry a sociálních kompetencí u dětí od 8 do 12 let, Portál 2018
Na pokyn vedoucího se shromáždí děti, které mají něco společného, například:
– Horní část oděvu stejné barvy
– Náušnici v levém uchu
– Dlouhé vlasy
Podle těchto znaků se vytvoří menší skupinky:
– „Tady stojí všichni s červenou horní částí oděvu, tam s hnědou…“
Některé děti zbydou. Například jen jedno dítě bude mít fialové tričko a jen jedno další zelené. V těchto případech vedoucí skupiny zdůrazní, jak jsou jedineční.
– „Ty jsi zůstal sám, jsi „outsider“, protože nepatříš do žádné skupiny,“ záměrně obrátí v klad: „Jsi výjimečný, jedinečný, protože nepatříš do žádné skupiny.“
Vedoucí skupiny musí dbát na to, aby zbyl někdo „jedinečný“ nejprve z řad těch, kteří mají ve skupině své pevné místo a nejde o žádného „outsidera“. Postupně to pak mohou být i skuteční „outsideři“. Pomocí této hry mohou získat zkušenost, že zůstat „mimo skupinu“ nemusí nutně znamenat něco negativního. Tento pohled na věc by se měl při hodnotící diskuzi zdůraznit a prohloubit.
Sdílet hodnotu na sociálních sítích:
