Loajalita
Schopnost poskytnou skupině, ke které náležím, své nejlepší já. Být věrný společným myšlenkám. Vyžaduje pokoru, ale zároveň pravdivost sama k sobě.
Úvaha
Příběhy
Aktivity
Úvaha
Vojta Rálek, YMCA Neveklov
Máte rádi, když něco od druhých očekáváte a ono se to splní? Nemám teď na mysli dárky či služby, které vám druzí dávají nebo poskytují. Mám na mysli, když vás nezklamou, když vás podrží, pomohou, nezradí. Když se přikloní na vaši stranu, i když je to proti vší lidské logice.
Velká slova. Zklamání, pomoc, zrada. Lidské dějiny jsou plné skvělých i temných okamžiků. I dějiny každého člověka mají světlé i horší momenty. Stačí se zamyslet a každý nalezne příklady svých skutků, které si zaslouží ocenění, i těch, na které by raději zapomněl. A pojďme dál. Mnohem lépe vnímáme, čím se někdo proviní proti mně. Nemusí to být hned přímý zásah, stačí jen, když nepřijde to povzbudivé a očekávané: jsem s tebou.
Být loajální může také být v určitých představách model vztahu, ve kterém dvě strany nejsou na stejné úrovni. Nadřízený a podřízený. Občan a stát. Otec a dítě. Zpravidla se očekává, že loajalitu budou prokazovat ti, co stojí fakticky či zdánlivě níže. Ale tak tomu přece není a ani být nemůže. Máme-li loajalitu, tedy vztah úcty, respektu a ochoty k oběti, vnímat jako ryze pozitivní vlastnost a hodnotu, musí být loajální obě strany. Občan nesmí zradit stát a stát opustit občana. Nadřízený musí podržet svého podřízeného a podřízený respektuje nadřízeného. Otec miluje dítě a dítě miluje otce.
Loajalita je výraz zralého vztahu, při němž nejde jenom o prospěch. Takový vztah projevy loajality nabírá na hodnotě, je stabilní a perspektivní. Loajalita má v češtině své synonymum. Je to věrnost.
Příběhy
YMCA a já
Mám pocit, že nemůžu vybrat pouze jednu situaci. Jsem obklopená Ymcou už dobrých 15 let, tudíž krásných situací bylo nepočítaně. Mám však na mysli krásné, leč úplně obyčejné a každodenní situace, které jsou součástí například našich táborů, kde si všichni pomáháme, jak jen můžeme. Protože se prostě máme rádi a jsme vděční za čas, který spolu můžeme strávit. Když nad námi každý den vyjde slunce uprostřed lesů u Staňkovského rybníka, cítím, že jsme fakt požehnaní. Že to, co máme, je fakt speciální. Od týmu vedoucích po všechny děti, které tam jezdí. A nejhezčí je na tom to, že to táborem rozhodně nekončí. Že se vídáme i přes rok, že má YMCA Jindřichův Hradec spoustu jiných aktivit, kde se můžeme potkávat. Takže na otázku, jestli se YMCA zapsala do mého života, je jediná jasná odpověď.
Zapsala a stále zapisuje.
Svůj vlastní příběh YMCA sdílej ZDE
Můj první tábor
YMCA Jindřichův Hradec, tábory na Vlčici, 2008
Na tábory YMCA jezdím už pěkně dlouho, ale nejvíc se ve mně podepsal ten první, díky kterému jsem začal jezdit každý rok. Z počátku jsem se hrozně bál, ale to brzy zmizelo, a pak už se mi ani nestýskalo (tehdy mi bylo 6 let). Ten kolektiv lidí, co spolu soutěžili, ale i spolupracovali, mě udivil a pomohl mi s takovou menší socializací, která mne vtáhla do plného dění tábora. A proto bych rád dělal taky vedoucího na těchto dětských táborech, jelikož je to naplňující a úžasné, i kvůli nádhernému Staňkovskému rybníku.
Svůj vlastní příběh YMCA sdílej ZDE
Aktivity
Běh důvěry
Autorka: Markéta Kratochvílová
Cílová skupina: účastníci táborů a celoročně pracujících skupin
Věk: 5 let a výše
Počet hráčů: neomezený
Potřeby: šátek na oči
Prostředí: ven i uvnitř
Zdroj: https://www.hranostaj.cz/hra40
Jeden hráč si zaváže oči a postaví se tak 30 metrů od pevné zdi. Mezi ním a zdí by neměla být žádná překážka. Ostatní stojí těsně před zdí (s určitou rezervou, tak 2 metry od ní).
Nevidomý hráč se rozběhne proti zdi a musí spoléhat na to, že ho ostatní zachytí a zabrzdí. Neměl by před sebe dávat ruce v ochranném gestu, ale běžet sprintem, jako kdyby běhal padesátku na olympiádě. Chytači musí být zcela zticha, aby nebylo slyšet, jak daleko je nevidomý ode zdi. Měli by být takové fyzické síly, aby byli schopni běžícího zastavit a nezranit jeho ani sebe.
Sami poznáte, že není téměř možné bežet takto plnou rychlostí. Člověku se zdá, že už tam musí být, ale není tomu tak – uběhnutá vzdálenost klame. Podvědomý pud dát si před sebe ruce či zpomalit je velmi silný. Pozorovatelům může přijít velmi komický způsob, jakým se někteří hráči snaží zachovat vysokou frekvenci kroků za co nejnižší rychlosti – skoro, jako by beželi na místě.
A na závěr jedna dobrá rada – opravdu není dobrý vtip hráče naschvál nechytit. Ani na to nenarážejte slovně – kazí to pocit důvěry, který nevidomý musí mít v ty, kdo ho zachycují.
Znovu bližním
Autorka: Markéta Kratochvílová
Cílová skupina: účastníci táborů a celoročně pracujících skupin
Věk: 11 let a výše
Počet hráčů: neomezený
Potřeby: papíry, psací potřeby
Prostředí: ven i dovnitř
Zdroj: https://www.hranostaj.cz/hra4292
Vybavte každého hráče pisadlem a čistým papírem,následně přejděte skrze níže popsané pokyny k moderování úvah hráčů:
1. Vzpomeňte si na někoho, kdo vám překáží, kdo vám saje krev, kým pohrdáte, koho nenávidíte. Na papír napište jednu jednoduchou větu (rozhodně ne víc), ve které ho oslovíte a maximálně stručně mu sdělíte, co na něm odsuzujete.
2. Dopis pokračuje druhou větou, která začíná slovy: „Ale jsem rád, že jsi, mimo jiné proto…“
3. Třetí věta je pak uvedena následně: „Jsi nepostradatelný/á protože…“
4. Na závěr: „Přeji ti, aby…“
5. Konečně pak hráči mají celé psaní zakončit co nejlepším rozloučením.
Obsah dopisů je samozřejmě čistě hráčskou záležitostí, která je ze své podstaty natolik intimní, že po hráčích nemůže být požadováno, aby své dopisy četli nahlas, stejně tak je ani nemusí předávat své psaní adresátům (i když by možná takový šílený sociální čin mohl leccos zlepšit).
„Znovu bližním“ není hra na jeden zátah, naopak vyplatí se ji opakovat znovu a znovu. Kdykoliv dojde na problémovou stránku vztahu s bližním, hodí se vytáhnout si papírek a připomenout, že ačkoliv si to namlouváme, nejsou naše sympatie zdaleka tak dány odhalením dobrého a špatného v člověku, nýbrž prostou živočišnou reakcí našeho organismu fungující na bázi „umožňující mé vlastní osobě potenciál růstu“ a „překážející mé vlastní osobě v růstu“.
Znovu a znovu, snad jednou láska k bližnímu překoná zášť.
Sdílet hodnotu na sociálních sítích:
