YMCA Braník, 2012 – 2019

Osobně nemohu říci, že bych měl nějaký zlomový příběh s Ymkou. Nemohu říci, že by mi někdy extra pomohla nebo způsobila razantní zlom ve víře. Ne více než jiné společenství, jako náš kostel, dorost, mládež, Malý tábor atd. Přesto nemohu popřít, že měla na můj život vliv, protože stejně jako ostatní uvedené se mnou byla většinu mého dosavadního života a to hlavně na táborech Pecka nebo na Vodách. Můj příběh bude z tábora Pecka, kam jsem jezdil jako účastník 4 roky a letos jsem po třech letech pauzy jel jako vedoucí.

S vedoucováním jsem měl samozřejmě zkušenost, během mé tříleté pauzy jsem dělal praktikanta a později vedoucího na Malém táboře, na který Pecka věkově navazuje. Ale přesto jsem měl s přestupem podobný pocit jako jsem zažil během mého dětského přechodu z Malého tábora na Pecku. Člověku se najednou otevřely dveře nedozírných možností a jak si předtím připadal zkušený, tak byl znovu za to největší ucho (nezkušeně, male). Jízda, která po tomto zážitku vždy nastává, je nepopsatelně úžasná. Člověku se otevřel celý nový svět možností. Důkazem mi je jedna účastnice, které při každé aktivitě zářili oči jako dvě hvězdičky. Pro lepší představu si vybavte dítě v oddělení se sladkostmi, které stále nemůže uvěřit, že je může všechny sníst. Když se dnes dívám zpět, vede mě to k otázce proč. Žádný jiný tábor u mě tenhle zážitek nevyvolal, tak proč byla Pecka jiná. Samozřejmě nechci vše jen idealizovat, i Pecka měla své slabé roky, ale i tak její úroveň nikdy neklesla pod ostatní tábory. Odpověď zdráhavě nacházím v lidech, kteří tam jezdí, ve společenství, které vytvářejí a v hodnotách, které mají. Zdráhám se to pojmenovat hodnotami Ymky, protože mi její hodnoty vždy přišly pouze jako podmnožina hodnot křesťanských, ale pokud bych to společenství musel nějak pojmenovat, pak by to bylo společenství Ducha svatého.

Svůj vlastní příběh YMCA sdílej ZDE

YMCA Praha, 2019

První ze všeho, co mě v Ymce zaujalo, byla moje předchůdkyně v mé pozici, která mě zaučovala. Ačkoli o dost let mladší než já a o dost let mladší než většina lidí na podobných pozicích, velmi jsem obdivoval její schopnosti, přehled a umění práce s lidmi. Mnohé je samozřejmě odvislé od individuality, ale mnohé taky od příležitostí, které člověk ve svém životě již od dětství či vůbec mladého věku dostává. A v tom může YMCA určitě inspirovat.

Svůj vlastní příběh YMCA sdílej ZDE

YMCA Mělník, 2018

V létě roku 2018 jsem se společně se 71 Čechy vydala do Norska na Evropský tensingový festival jako součást týmu vedoucích. Před cestou do Norska se konal sedmidenní tábor, na kterém se účastníci naučili písně a tanec, se kterými vystupovali přímo v Norsku. Organizační tým měl za úkol připravit program tábora a hladký průběh norského dobrodružství. Organizací této velké akce jsem získala mnohé – nové zkušenosti, železný odznáček Norska a spoustu nových přátel. A za to všechno jsem neskonale vděčná Ymce a hlavně hlavní organizátorce tábora (Kačence), děkuju.

Svůj vlastní příběh YMCA sdílej ZDE

YMCA Brno, 2015

Jednoho dne roku 2015 měl náš hlavní vedoucí nápad zútulnit si věž, kde jsme často chodili sledovat okolí. Začátky nebyly lehké. Bylo potřeba sehnat dostatek materiálu a hlavně peněz. Když se o tomto náročném projektu dověděli bývalí členové, přidali ruku k dílu a pomohli převážně materiálně. Poté šlo vše hladce. Objevily se však problémy s hnízdícím ptactvem, které jsme museli vyhnat, ale postavili jsme jim budky. Po roce práce bylo vše hotové. Bylo tam vše. Elektřina, stolní hry a dokonce se tam dalo i spát, což jsme několikrát využili. Já i spousta dalších máme nezapomenutelné zážitky z tohoto činu.

Svůj vlastní příběh YMCA sdílej ZDE

Ten Sing, YMCA DAP, 2016

Když se zpětně zamyslím, jak vypadaly tensingové zkoušky před třemi lety, kdy se k nám do skupiny přidala celá řádka nových tensingářů ve věku 11 až 13 let, musí říct, že to byly zkoušky dost tiché. Děti si třeba povídaly, ale jen tak ve dvojicích, a dokud jim nebyl přímo udělen úkol, posedávali každý v jiném rohu místnosti.

Proto jsem na ně velice hrdá, kam se za ty roky dokázali posunout. Když třeba vedoucí musí na chvilku odběhnout nebo nestihne přijít včas, „načapá“ je po svém příchodu, jak hrají společně nějakou hru nebo zpívají starou tensingovou píseň.

Zároveň při každozkouškovém kolečku, kdy si povídáme, co se dělo a nějaké novinky, nebo i při zamyšleních, začali aktivně projevovat své názory. Dříve se báli něco říct, styděli se jeden před druhým mluvit a ukázat, co si o tom myslí. Na otázky odpovídali jednoslovně nebo radši vůbec. Dnes už můžeme vést diskuze na různá témata a i když se jich člověk přímo nezeptá, chtějí k tomu něco říct.

Jsem na ně velice hrdá.

Svůj vlastní příběh YMCA sdílej ZDE