Odvaha
Především je to odvaha ke změně – k práci na sobě – přehodnocovat, přijmout kritiku i držet pevný postoj, ale také pustit se do nových věcí.
Úvaha
Petr Chlápek, YMCA DAP
Co je to odvaha?
Vzpomínám si na první moji výpravu do sklepa pro brambory. Sklep v paneláku plný záhadných zvuků z trubek, a co hůř, plný záhybů a uliček za roh, kde byla tma, dokud jste nenahmatali vypínač. Strašný strach, že světlo, které jste zapnuli, někdo na druhém konci nečekaně zhasne, anebo vás dokonce zamkne. Dnes se tomu mohu smát, protože do sklepa dnes mohu klidně po tmě s jistotou, že se mi nic nestane. Jak je to možné, že přestaneme mít strach? Pro každého člověka je velmi důležité vyměnit strach a nejistotu za důvěru a jistotu, že k nějakému řešení přece vede nějaká cesta, že se mám ještě na co těšit a koho obejmout. Je skvělé, když nám do našich ustrašených chvil vstoupí nějaký dobrý průvodce, který už tím sklepem prošel a má dobrou zkušenost.
Pak si vzpomínám na noční hlídky na táboře, cesty z kina setmělým lesem, hledání naděje a víry, že nezmrznu opuštěný v šumavských hvozdech a mohl bych ze svého seznamu vyjmenovat vlastně slušný seznam strachů, které jsem překonal jen díky tomu, že jsem uvěřil v dobrý konec a neztratil naději. Dobře to dopadne pro toho, kdo má dobrou zkušenost s překonáváním strachu.
V Bibli se praví, že strach má ten, kdo nepoznal lásku. Že je krom strachu ze tmy a ztraceného mobilu či špatné známky ve škole, také strach tak nějak ze všeho neznámého, z druhých, z budoucnosti a o sebe. Bible zná strach z prázdnoty života, ve kterém není láska. Ježíš nás z tohoto strachu vyvádí a přivádí nás k Nebeskému Otci jako k obrovskému zrcadlu, ve kterém se můžeme vidět pravdivě a milovaně.
Strach krade odvahu. Odděluje lidi jednoho od druhého. Strach demoluje vztahy a konkuruje lásce. To je strach, který nám bere. Ale dokáže to jen do té doby, než se v nás probudí láska k tomu, co milujeme více než svou jistotu. Pak už strach nebere, ale jen navádí k tomu co má hodnotu a cenu. Strach nás učí klást si otázku: Jakou to má pro mne cenu, když o to přijdu? Jsou strachy, které mají moc, když jsme malí, a jsou strachy, které nás děsí v dospělosti. Nezbavíme se ho nikdy, ale odvaha je odpověď na strach. Milující lidé se nebojí tak jako sobci. Proto je možná tolik strachu mezi dnešními lidmi, i když se máme nejlíp v lidských dějinách. Boží Syn Ježíš nás učí odvaze žít a projevovat Lásku, kterou jsme přijali a pochopili od Boha. O tom je jeho Evangelium. Dobrá zpráva je, že se nemusíš bát. Jsi v dobrých Otcových rukách. Ježíš nás učí používat lásku proti každému strachu.
Otázky do skupiny: Můžete překonat strach strachem?
Ne… Musíte zatoužit po něčem krásném, co strach rozpustí jako kapka jaru mastnotu… Můžete to zvládnout buď z nenávisti, anebo z lásky. Nenávist oslepuje, ale láska osvobozuje. Odvaha je zkušenost, že to zvládnu i pro příště! To, že to zvládneš příště, je tvoje víra v praxi. Říká se, že odvážným štěstí přeje. Ale také odvážným Bůh žehná za jejich víru, že svět je dobré místo, které stojí za to.
Pamatuj si toto slovo:
„Bůh je láska. Láska nezná strach, dokonalá láska strach zahání.“ I. Janova 4,18
My v Ymce bychom se tomu měli také učit. Povídejme si o tom, kdy jsme prožili strach a jak jsme ho nakonec překonali. Jak se stalo, že jsme sebrali sílu?
O co může mít člověk strach?
Aktivity
Minuta slávy
autorka: Kristina Ambrožová, YMCA Praha
Cílová skupina: účastníci táborů a celoročně pracujících skupin
Věk: 9 let a výše
Počet hráčů: neomezený
Potřeby: vyvýšené místo nebo pódium
Prostředí: ven i dovnitř
Zdroj: Synergy Group (Olde Vechte, Ommen, Nizozemí)
Zadání je velice jednoduché. Každý účastník dostane za úkol připravit si jakékoli vystoupení na 1 minutu pro všechny ostatní zúčastněné. Fantazii se meze nekladou – může to být herecké vystoupení, zpěv, kouzlo, malování nebo cokoli dalšího. Zadání je schválně velmi otevřené, aby měli účastníci maximální prostor prezentovat se naprosto, jak chtějí. Musí toho být však účastni vždy oni sami (jenom pustit video nebo písničku není možné). Hrou cvičíme práci s trémou, se sebeprosazením se, se schopností převzít iniciativu.
Za hlasem flétny
autorka: Ráchel Jiroutová, YMCA Sever
Cílová skupina: účastníci táborů a celoročně pracujících skupin
Věk: 6 až 15 let
Počet hráčů: neomezený
Potřeby: hudební nástroje a hudební um
Prostředí: ven (noční krajina)
Pravidla jsou jednoduchá – vedoucí po (nejlépe předem) připravené trase vždy popoběhne kus cesty před družstvem, v dostatečné vzdálenosti se zastaví a zahraje něco na flétnu. Než se družstvo stačí přiblížit, přestane hrát a zase o kus dál opět zahraje na flétnu, atd. až dojdou na předem určené místo. Je dobré pouze děti vzbudit a říct jim co nejméně. Variace je ta, že se vícero vedoucích rozmístí po krajině – jeden hraje na flétnu, druhý na bubny, třetí např. na housle, další zpívá, … prostě tajemné melodie v noční (nejlépe mlžné) krajině. Jednotliví muzikanti začnou samozřejmě hrát až ve chvíli, kdy přestal hrát vedoucí před nimi, aby se zvuky nepřekrývaly. Čím méně dětí ve skupině, tím lepší prožitek. Skupiny pak jdou od vedoucího k vedoucímu – vedoucí však vždy musí včas přestat a zalézt, aby nebyl vůbec spatřen! Jinak hra ztrácí kouzlo. Skupina však nesmí ztratit zvuk flétny, který je má dovést na určené místo.
Při této hře se bez špetky odvahy neobejdete.