YMCA Praha, 2013

Součástí mezinárodního workshopu v Arménii byl i večer na představení země a organizace, ze které jsme.

Z našeho týmu mě prosili, abych vše odprezentovala, bez problému jsem to odkývala. Když jsem tam stála, nebyla jsem příliš nervózní, ale uvědomila jsem si, že jsem si v klidu nestačila sesumírovat vše v hlavě anebo ještě lépe na papír. Vysoukala jsem ze sebe nějaká fakta a až později si uvědomila, jak neobsáhlé bylo moje sdělení, což mi i zbytek týmu vyčítal.

Je dobré se nebát a je ještě lepší se na vše připravit.

Svůj vlastní příběh YMCA sdílej ZDE

YMCA Skaut, 2016 

Jednou v rámci vánoční výpravy přinesla jedna z našich vedoucí aktivitu od Amnesty International, která spočívala v sepsání dopisů na podporu neprávem souzených/vězněných/týraných.. lidí. Bylo krásné vidět, s jakou chutí holky dopisy psaly a hlavně, jak moc nad jednotlivými příběhy přemýšlely. Holky měly krásné názory a s některými moudrými radami by předčily kdejaké dospělé. Před týdnem mi došel mail od Amnesty international, kde psala přímo jedna z osvobozených, která se z vězení dostala právě díky dopisovému maratonu.

Svůj vlastní příběh YMCA sdílej ZDE

Ten Sing, YMCA DAP, 2016

Když se zpětně zamyslím, jak vypadaly tensingové zkoušky před třemi lety, kdy se k nám do skupiny přidala celá řádka nových tensingářů ve věku 11 až 13 let, musí říct, že to byly zkoušky dost tiché. Děti si třeba povídaly, ale jen tak ve dvojicích, a dokud jim nebyl přímo udělen úkol, posedávali každý v jiném rohu místnosti.

Proto jsem na ně velice hrdá, kam se za ty roky dokázali posunout. Když třeba vedoucí musí na chvilku odběhnout nebo nestihne přijít včas, „načapá“ je po svém příchodu, jak hrají společně nějakou hru nebo zpívají starou tensingovou píseň.

Zároveň při každozkouškovém kolečku, kdy si povídáme, co se dělo a nějaké novinky, nebo i při zamyšleních, začali aktivně projevovat své názory. Dříve se báli něco říct, styděli se jeden před druhým mluvit a ukázat, co si o tom myslí. Na otázky odpovídali jednoslovně nebo radši vůbec. Dnes už můžeme vést diskuze na různá témata a i když se jich člověk přímo nezeptá, chtějí k tomu něco říct.

Jsem na ně velice hrdá.

Svůj vlastní příběh YMCA sdílej ZDE

Kmen Šúva, YMCA Praha, 2015

V rámci táborové hry: Vyjednávali jsme na úřadě, pořádali demonstraci, podepisovali petici, ale stále jsme nebyli v kontaktu s hlavním developerem stavby. Jednoho dne jsme při sbírání dřeva zahlédli auto, které se blížilo k našemu tábořišti. Schovali jsme se do trávy a čekali, co se bude dít. Když auto přibrzdilo, zjistili jsme, že v něm sedí zmíněný developer. Zajali jsme ho a odvedli. Poté přišlo na řadu vyjednávání, ve kterém musely děti jasně formulovat svůj názor a umět si ho obhájit. Po dlouhé diskuzi, kdy každá strana argumentovala a snažila se přesvědčit druhou, jsme zvítězili. Děti developerovi, který se kál, odpustily a pozvaly ho na naší velkou slavnost.

Svůj vlastní příběh YMCA sdílej ZDE

Kmen Šúva, YMCA Praha, 2015

V rámci táborové hry: S dětmi jsme šli na dvojdenní výpravu, která reagovala na zprávu, že nám chtějí postavit koleje přes naše loviště. Děti se samy mohly rozdělit do skupin a vybrat si, jakým způsobem budou řešit danou situaci. Některé děti si vybraly poradu s Duchy lomu, jiné šly do města ptát se na úřady, jak to celé bude a proč nám nedali vědět dřív. Na úřadě se samy bavily se zaměstnanci úřadu bez zásahu dospělých a dokázaly zmást paní úřednici natolik, že volala svým kolegům na jiné oddělení. Takto děti prošly několik kanceláří, dokud nedostaly uspokojivou odpověď na svou otázku. Po návratu do tábořiště ale zjistily, že i přes všechny sliby se koleje stavět budou. V reakci na tuto zprávu byla uspořádána demonstrace do blízké vesnice, kde obcházely domy s peticí. Díky jejich aktivnosti jsme se dostali do podvědomí developera, který s námi začal vyjednávat.