Vojta Rálek, YMCA Neveklov

Nadpis tak trochu předjímá důležitost pevného názorového zakotvení, přemýšlení a vlastního úsudku. Pro zdravý a hodnotný život tomu tak bezesporu je. Vždyť koho by to bavilo být jako pleva rozvátá větrem. Ale jak k tomu dospět? A je každý pevný názor ten správný? A co to vlastně je „správný názor“? Jakou hodnotu má vlastní úsudek? Vlastní úsudek může být dobrý i špatný.

Nezbyde nám tedy, než k tématu ještě něco přidat. Jde o rozvoj správného názorového zakotvení, správného přemýšlení a správného vlastního úsudku.

Žijeme v době, která se vyznačuje značnou relativizací. Co bylo jasné a správné po staletí, je najednou zahaleno do tmy různých výkladů, převracení hodnot a snahy o destrukci. Vidíme to každý den v médiích, zejména ve zprávách z anglosaského světa. Nákaza však postupuje i přes oceán. Čím jiným jsou evropské snahy o tzv. inkluzivní komunikaci, která zapovídá říkat Vánocům Vánoce, používat slova jako matka nebo otec.

Příznivec změn si naopak může pochvalovat uragán, který vymete všechnu zkostnatělost, zastaralé modely chování a dá věcem nový směr. Směr, který povede do vysněného ráje.

Nebudu předstírat, že jsem nestranný pozorovatel, který neříká tak ani tak a jen zdůrazňuje, že jakýkoli názor – ať už ten médii a mainstreamem aktuálně adorovaný nebo ten tradiční, konzervativní – není podstatný, ale že je nutné být ve svém názorovém zakotvení pevný.

Historie lidstva je poseta dobrými i špatnými myšlenkami, slovy a činy. Fungování společnosti se vyvíjelo dlouhá staletí. Mnohé přetrvalo, mnohé se ztratilo. Mnohé se osvědčilo a vešlo do pokladnice lidstva, mnohé bylo zavrženo, mnohdy za velmi vysokou cenu. Předtím, než začneme pevně kotvit své názory, cvičit se v přemýšlení a tvorbě vlastního úsudku, je důležitá fáze zkoumání, v čem je pravá hodnota a co je jen poryv větru, který odvane a nic po něm nezbyde. Zkoumejme, co je funkční, prospěšné, hodnotné. Nevěřme věrozvěstům světlých zářných zítřků, kdy si všichni budou rovni, nebude bolest a pláč. Ptejme se, jak by to mohlo nastat, když samotný proces je provázen nespravedlnostmi a vylučováním protichůdných názorů. Jinými slovy, nejdříve se zorientujme v babylonu, studujme moudrost předků i současníků, snažme se předvídat, kam by nás mohly zavést cesty, které se nabízejí.

Moje zkušenost praví, že stejně jako se vyvíjí a zraje člověk, vyvíjejí se i jeho názory a schopnost je zastávat. Schopnost o nich přemýšlet, mít dostatek zdrojů pro vlastní zralý úsudek. V mládí se může jevit všechno jasné a bez pochybností. Postupem let se pochybnosti přidají a i dříve pevná jistota se začne viklat. Zároveň se však najednou začnou objevovat jiné jistoty. Pro křesťana je to jistota Boží přítomnosti a Jeho prozřetelnosti, se kterou spravuje svět. Je-li člověk pevně zakotven v této jistotě, nemá se čeho bát.