Schopnost vést
Umíme-li vést svůj život, můžeme nabídnout své vedení i druhým; některé dovednosti potřebné k vedení jsou darem, jiné je třeba se naučit. Základním předpokladem dobrého vedení je vědomí odpovědnosti za vedené.
„Jenom lidé ryzích charakterů a čistých srdcí mohou státi ve službě mládeže, protože stojí ve službě Boží.“ (B. Jerie)
Úvaha
Příběhy
Aktivity
Úvaha
Vojtěch Rálek, YMCA Neveklov
Narodil jsem se jako jedinečná lidská bytost. Teprve po letech jsem pochopil a přijal, že to nebyla ani náhoda ani pouhé chtění muže a ženy, kteří se milovali. Dostal jsem jedinečnou výbavu, schopnosti, talent, vyrůstal jsem v milujícím prostředí. Nebyl jsem vůdcem, spíše mě bavilo být někde v závětří, odkud se mohlo bez obav kibicovat. Občas jsem byl překvapen, že můj názor získá podporu a je uskutečněn.
Jsem přesvědčen, že každý člověk má svoji životní výbavu, která ho svým způsobem předurčuje k jeho životní cestě. Mnoho se dá naučit, ale z gruntu změnit podstatu lze jen velmi těžko, ne-li vůbec. Ne každý může být hudebník, lékař, účetní, vůdce … Umění vést – spíše než schopnost – je talent, který není dán každému. A je to tak dobře. Vzato do důsledku, nebylo by nakonec koho vést. Odvaha, sebevědomí, schopnost zaujmout a přesvědčit, naslouchat, komunikovat, mít vizi, nadšení pro věc, charisma. Je mnoho vlastností a charakteristik, které jsou vůdci přisuzovány a které se dříve či později u přirozených vůdců projeví. Čím dříve se to stane, tím dříve může talent vedení přinášet svoje ovoce.
Být vůdcem je velký dar a zároveň velká odpovědnost. Je to služba, která druhým pomáhá nalézat cestu. V maličkostech i v celém životě.
Příběhy
Co si sbalím do krosny
YMCA Brno, 2010 – 2020
Když jsem poprvé balila krosnu na týdenní táborové dobrodružství do Bítýšky, nikdy mě nenapadlo, že právě na tomto táboře pro děti s postižením najdu smysl svého „dobrovolnického a dobrosrdečného“ já. Když jsem poprvé balila krosnu, soustředila jsem se hlavně na sebe a své pohodlí. Mám dost oblečení, aby mi nebyla zima? Bude tam dost jídla? … aby nestrádal můj mlsný jazýček. Co na mě asi budou říkat ostatní vedoucí? Jaký asi bude kolektiv? Zapadnu do něj? Nebude mi třeba smutno? Je příjemné s odstupem času pozorovat, jak se mé obavy i myšlenky od mého egocentrického „já“ přesunuly směrem k druhým a zvláště k dětem. Když jsem balila krosnu na tábor tyto prázdniny, směřovaly všechny mé myšlenky k dětem a ostatním vedoucím… Bude se jim letos tábor líbit? Co asi řeknou na připravený program? Budou se radovat, usmívat a opětovat nadšení? Otevře tábor novým dobrovolníkům oči i srdce stejně jako mně? Šimrání u srdce a hrdost, to je to, co si dnes balím do krosny. Touha pomáhat druhým, přinášet radost, být pro někoho užitečná, být někým uznávaná i milována. To vše už deset let přináší do mého života YMCA a tábor pro zrakově postižené děti. YMCA Brno tento projekt už několik let organizuje, podporuje a posouvá vpřed. Projekt se zaměřuje nejen na děti a mládež s těžkým postižením zraku, ale také nabízí zejména mladým lidem coby dobrovolníkům možnost objevovat nové lidské hodnoty a cesty k poznání. Boření mýtů a předsudků, překonávání vlastních hranic a objevování vlastních priorit a možností. To vše je pro mě dobrovolničení na táboře pro zrakově postižené.
Svůj vlastní příběh YMCA sdílej ZDE
Michal a Ježíšova milost
YMCA Husinec
Kluk, pro naše potřeby třeba Michal, začal chodit na klub asi v 7 letech. Žije v sociálně slabší rodině. Je dost impulzivní a hyperaktivní. Zvláště v začátcích to s ním nebylo vůbec jednoduché. Stačilo, když něco probíhalo trochu jinak, špatně se vyspal… Projevoval se agresivně vůči sobě a někdy i okolí. Nezřídka se stalo, že sebou v záchvatu vzteku praštil na zem a mlátil hlavou o dlaždičky. Kolikrát se večer snažil utéct z přespávačky, ale nakonec skoro brečel, když byl konec a Michal se měl vrátit domů. Dnes je Michalovi 15 let. V létě jede na tábor ještě jako účastník, ale zároveň jako pomocník pro dva mladší chlapce s ADHD. Stále nemá jednoduchou povahu. Ale stává se z něj vcelku milý, zásadový kluk, který rád pomáhá druhým. Jak se to stalo? Něco způsobil věk, něco dlouhodobé přátelství postavené na důvěře. Hlavní zázrak je ale, že Michal došel smíření s Bohem. Stále na své cestě k Bohu hledá. Ale je si jistý Boží láskou a odpuštěním a učí se obojí předávat i dál. Díky Bohu nachází jistotu a pokoj. Je si jistý Boží dobrotou a snaží se žít podle jeho pravidel. A co to znamená pro mě? Jestli Bůh dokáže vzít vážně modlitby kluka jako je Michal a používat si ho pro svůj záměr, pak dokáže vše. Pak má v Bohu smysl vše, o co se snažíme. A je pro mě výsadou být přitom.
Svůj vlastní příběh YMCA sdílej ZDE
YMCA Ústí nad Labem, 2020
V YMCA Ústí nad Labem vedu dětskou skupinu a mateřské centrum. Ráda bych se podělila především se zkušeností z mé práce pro dětskou skupinu. Koncept dětské skupiny se nám líbil proto, že prostřednictvím tohoto zařízení můžeme pomáhat rodinám sladit jejich osobní a profesní život a především nám to dává možnost velmi individuálního přístupu a individuální komunikace s klienty – rodinou dítěte. Dětská skupina má kapacitu pouze 12 dětí, což umožňuje navázat s každým klientem velmi úzký vztah. Jako vedoucí pracovník jsem si dala velmi záležet na výběru pečujících osob/tet, které pracují s dětmi. Jsem přesvědčena, že to nejdůležitější, co organizace má, jsou její zaměstnanci. A podařilo se. U dětí jsou zaměstnanci, kteří svou práci dělají s láskou a opravdu ze srdce. Po výběru kvalitních zaměstnanců můj hlavní úkol vidím v tom, abych vytvořila pro naše klienty velmi příjemné bezpečné až rodinné prostředí. Tou nejefektivnější cestou bylo si najít každý den čas na rozhovor s rodiči/prarodiči, kteří své dítě do školky přivádějí. Zavedla jsem tzv. „otevřené dveře ředitelny“, které umožňují rodičům kdykoliv přijít na kávu a popovídat si o jejich dětech, programech ve školce apod.. Rodiče se pak cítí být součástí konceptu dětské skupiny. Dalším důležitým nástrojem, pro vytváření příjemného prostředí, je předávání aktuálních informací. To realizujeme v dětské skupině prostřednictvím uzavřené FB skupinky určené pouze pro rodiny našich dětí. Zde denně zveřejňujeme např. fotodokumentaci denních aktivit dětí. Rodiče tak vidí, čemu se jejich děti ten den věnovaly a mohou třeba doma plynule tematicky navázat. Je to také platforma, která nám dává prostřednictvím komentářů velmi rychlou zpětnou vazbu. Pokud bych tedy měla někoho inspirovat, jak v dětské skupině vytvořit rodinnou atmosféru, pak bych mu doporučila především tři výše popsané způsoby: 1. zajistit kvalitní zaměstnance, kteří svou práci vnímají jako poslání, 2. najít si čas komunikovat neformálně s rodinami a 3. poskytovat rodičům platformu, kde jsou velmi aktuální informace a možnost zpětné vazby. Až postupem času mi došlo, že tímto vším jsem vlastně vytvořila i sobě velmi příjemné pracovní prostředí. Win-win. Obě strany jsou spokojené.
Svůj vlastní příběh YMCA sdílej ZDE
Odvaha důvěřovat mladým
YMCA Praha, 2019
První ze všeho, co mě v Ymce zaujalo, byla moje předchůdkyně v mé pozici, která mě zaučovala. Ačkoli o dost let mladší než já a o dost let mladší než většina lidí na podobných pozicích, velmi jsem obdivoval její schopnosti, přehled a umění práce s lidmi. Mnohé je samozřejmě odvislé od individuality, ale mnohé taky od příležitostí, které člověk ve svém životě již od dětství či vůbec mladého věku dostává. A v tom může YMCA určitě inspirovat.
Svůj vlastní příběh YMCA sdílej ZDE
YMCA Braník, 2019
Za své krátké působení v Ymce jsem asi ještě nezažila nějakou situaci, která by mě nějak hodně poznamenala, ale určitě můžu napsat pár vět o táboře Pecka. Tábor Pecka je letní křesťanský tábor organizovaný Ymkou Braník v krásném prostředí podkrkonošských lesů. Letos jsem sem jela podruhé jako vedoucí a musím říct, že jsem si tábor maximálně užila. Sešla se nás skvělá parta vedoucích i dětí, považuji to za největší zážitek tohoto léta, i když by se mohlo zdát, že to není nic extra (na Pecce jsem byla 7x jako účastník). Ale právě tady jsem si připadala, že opravdu můžu dětem něco předat. Na starosti jsem měla rukodělné programy, což byla i skvělá příležitost popovídat si s dětmi. Odpoledne zase nechybělo trochu pohybu při etapových hrách. Hlavně bych ale chtěla vyzdvihnout biblické a duchovní programy a ranní modlitebky. Právě tady si připadám, že opravdu patřím do tohoto křesťanského společenství lidí, že nás Pán ochraňuje a vede naše kroky. A jsem za to moc vděčná.
Svůj vlastní příběh YMCA sdílej ZDE
Aktivity
Kdo to tady vede?
Autorka: Markéta Kratochvílová
Cílová skupina: účastníci táborů a celoročně pracujících skupin
Věk: 6 let a výše
Počet hráčů: neomezený
Potřeby: žádné
Prostředí: ven či dovnitř
Zdroj: D. Plummer: Skupinové hry pro rozvíjení sebeúcty, Portál 2013
Jeden člen skupiny coby detektiv opustí místnost a ostatní si zvolí kapitána. Detektiv se vrátí a postaví se doprostřed kruhu. Hráči v kruhu musí napodobovat všechno, co kapitán dělá a detektiv se snaží uhodnout, kdo to tam vede.
Reflexe
Jak si kapitán zajistí pozornost všech hráčů? Sleduje každý, co dělá kapitán, nebo jde občas o řetězovou reakci? Promluvte si o vedení vlastním příkladem a o vedení prostřednictvím pokynů.
Srážková dráha
Autorka: Markéta Kratochvílová
Cílová skupina: účastníci táborů a celoročně pracujících skupin
Věk: 5 let a výše
Počet hráčů: neomezený
Potřeby: židle, knihy, molitanové míče, malý stolek atd. k vytvoření překážkové dráhy uprostřed hrací plochy, šátky k zavázání očí.
Prostředí: dovnitř
Zdroj: L. Pinchbecková, Hry trochu jinak, Samuel 2007
Sestavte překážkovou dráhu s dostatkem místa, aby děti mohly mezi různými předměty procházet, ale rozložte je rozházeně, aby bylo nutné se trochu obracet a zahýbat.
Rozdělte skupinu do tří nebo čtyř družstev. Ať se členové družstev seřadí na jedné straně místnosti. Z každého družstva vystoupí dopředu jeden hráč, kterému zavážeme oči. Přesvědčte se, že opravdu nevidí. Až řeknete „teď“, musí hráči se zavázanýma očima začít co nejrychleji se založenýma rukama procházet překážkovou dráhu. Ostatní hráči musí na člena vlastního družstva vykřikovat pokyny – a varování. Když někdo narazí na překážku, stoupne na knihu nebo kopne do míče, ztrácí družstvo pokaždé dva body. Potřebujete rozhodčího s ostřížím zrakem – nebo dva, je-li to možné. Jakmile nevidoucí hráč dojde na druhý konec místnosti, sundá si šátek z očí, doběhne zpátky k svému družstvu a zaváže oči dalšímu členu družstva.
Družstvo, jehož všichni členové projdou dráhou první, získává deset bodů, ale musí se od nich odečíst všechny trestné body způsobené srážkami. Které družstvo vyhrává? Nejsou to nutně ti, kteří prošli jako první. Hodně pomalé a opatrné družstvo s nastraženýma ušima může zvítězit nad lajdáckým hurá družstvem, které se žene za vítězstvím a cestou do všeho vrazí.
Sdílet hodnotu na sociálních sítích:
