YMCA Braník, 2012 – 2019

Osobně nemohu říci, že bych měl nějaký zlomový příběh s Ymkou. Nemohu říci, že by mi někdy extra pomohla nebo způsobila razantní zlom ve víře. Ne více než jiné společenství, jako náš kostel, dorost, mládež, Malý tábor atd. Přesto nemohu popřít, že měla na můj život vliv, protože stejně jako ostatní uvedené se mnou byla většinu mého dosavadního života a to hlavně na táborech Pecka nebo na Vodách. Můj příběh bude z tábora Pecka, kam jsem jezdil jako účastník 4 roky a letos jsem po třech letech pauzy jel jako vedoucí.

S vedoucováním jsem měl samozřejmě zkušenost, během mé tříleté pauzy jsem dělal praktikanta a později vedoucího na Malém táboře, na který Pecka věkově navazuje. Ale přesto jsem měl s přestupem podobný pocit jako jsem zažil během mého dětského přechodu z Malého tábora na Pecku. Člověku se najednou otevřely dveře nedozírných možností a jak si předtím připadal zkušený, tak byl znovu za to největší ucho (nezkušeně, male). Jízda, která po tomto zážitku vždy nastává, je nepopsatelně úžasná. Člověku se otevřel celý nový svět možností. Důkazem mi je jedna účastnice, které při každé aktivitě zářili oči jako dvě hvězdičky. Pro lepší představu si vybavte dítě v oddělení se sladkostmi, které stále nemůže uvěřit, že je může všechny sníst. Když se dnes dívám zpět, vede mě to k otázce proč. Žádný jiný tábor u mě tenhle zážitek nevyvolal, tak proč byla Pecka jiná. Samozřejmě nechci vše jen idealizovat, i Pecka měla své slabé roky, ale i tak její úroveň nikdy neklesla pod ostatní tábory. Odpověď zdráhavě nacházím v lidech, kteří tam jezdí, ve společenství, které vytvářejí a v hodnotách, které mají. Zdráhám se to pojmenovat hodnotami Ymky, protože mi její hodnoty vždy přišly pouze jako podmnožina hodnot křesťanských, ale pokud bych to společenství musel nějak pojmenovat, pak by to bylo společenství Ducha svatého.

Svůj vlastní příběh YMCA sdílej ZDE

YMCA Skaut, 2016

Hodně pro mě znamenalo, když jsem jela na svou první SkaZu, nebo-li skautský závod, který pořádá YMCA Skaut pro všechny oddíly, které sdružuje. Bylo úžasné se něčeho takového zúčastnit. Setkala jsem se s kamarády, se kterými jsem dělala kurz, a potkala nové lidi, kteří mají stejné životní přesvědčení. Program byl velmi zábavný, ale večer, když se vyhlašovaly výsledky závodu u ohně a všichni jsme seděli v kruhu a zpívali, tak to mělo nádhernou atmosféru. Ráno po tom jsme měli společnou bohoslužbu venku. Bylo to nádherné, hlavně, když nás pan farář vybídl, abychom se při modlitbě Otčenáš drželi všichni za ruce. To byl nezapomenutelný duchovní zážitek – spousta lidí, kteří jsou každý jiný a přitom jdou všichni stejným směrem, bylo mezi námi cítit nádherné souznění. Pro mě tato chvíle zůstává nezapomenutelnou a jednou z nejkrásnějších v mém životě.

Svůj vlastní příběh YMCA sdílej ZDE

YMCA Praha, 2017

Už jako malý jsem chtěl hrát na bicí. A když jsem přijel na můj první tensingový tábor TSCZ
Na hraně v roce 2017, tak se mi podařilo asi po druhé v životě sednout si za bicí a úplně poprvé si zkusit základní rytmus s někým, kdo umí hrát. Poté jsem se začal zajímat o bicí i na zkouškách Ten Singu a postupně jsem se naučil jak je stavět, tak na ně trochu hrát. Od té doby jsem si na bicí zahrál, jakmile jsem měl příležitost. A pak jsem k Vánocům dostal od tety své první paličky. Šel jsem je hned vyzkoušet do tensingové zkušebny. Ale chtěl jsem hrát pořád víc. Pak mě napadlo, že když už nemám bicí ani nic, kde abych mohl víc cvičit, tak bych mohl jen tak prostě bouchat do vzduchu:-). A tak začala moje “závislost” na bouchání do vzduchu… Naštěstí už brzy budu mít bicí doma ve zkušebně, tak to bude dobré. A ty bicí se mi podařilo vypůjčit také za pomoci Ymky. Navíc se o nás i o náš Ten Sing YMCA hezky stará. Tak doufám, že nám takovéto hezké vztahy a vzpomínky vydrží.:-)

To vše se stalo za pomoci Ymky a kdyby nebyla, tak bych pouze dál doma znuděně a smutně hrál na kytaru s videy z Youtubu:-) Tak dííík, Ymko!!! 🙂

Svůj vlastní příběh YMCA sdílej ZDE

YMCA Skaut, 2014

Když jsem ve svých patnácti letech jela na rádcovský kurz, připadalo mi, že o Ymce nevím skoro vůbec nic. Měla jsem v plánu udělat si kurz a poté se zase zapojovat do aktivit pouze v našem oddíle. Po dvou víkendech mě skutečně stále YMCA nijak nezaujala, neviděla jsem v tomto společenství žádný hlubší smysl. V létě následoval tábor, na který jsem se musela vyloženě nutit. Ale právě naopak tam mi konečně došlo, co všechno mi může YMCA dát – například nové zážitky, přátele a plno zkušeností. Byl to pro mě takový první impuls a od té doby jsem se snažila jezdit na všechny YMCA SKAUTSKÉ akce, víc se zapojovat a být v obraze.

Svůj vlastní příběh YMCA sdílej ZDE

Ten Sing Praha, YMCA Praha, 2010

Když jsem poprvé přišla do Ten Singu, bylo mi 11 let. Byla jsem strašně ustrašená a nevěděla jsem, co od toho mám čekat. Po několika zkouškách jsem zjistila, že mě velice baví se scházet se stejnými velice milými lidmi a pro radost si zpívat. Byl tu ale jeden problém. Neuměla jsem anglicky. Vzhledem k tomu, že jsme většinu písniček zpívali v angličtině, cítila jsem se nesvá a dokonce jsem přemýšlela, že přestanu chodit na zkoušky. Tuto situaci ale zachránila tehdejší vedoucí Majda, která místo toho, aby se mě snažila naučit anglickou výslovnost (což by mi jako jedenáctiletému dítěti trvalo dost dlouho), napsala mi fonetický přepis všech písní. Už je tomu pět let. Časem jsem se naučila anglicky, ale kdyby nebylo Majdy, asi bych už nebyla součástí takové úžasné skupiny jako je Ten Sing.

Svůj vlastní příběh YMCA sdílej ZDE