YMCA Brno, 2004 – 2005

Nemám příběh, mám spíš dobrou zkušenost. Do YMCA jsem přišla, protože jsem chtěla dělat u nás na vsi cvičení pro batolata, jakožto matka na mateřské. Nechtěla jsem kvůli tomu dojíždět do města, kde se taková cvičení nabízela. Psal se rok 2004 a mateřská centra tehdy spíš začínala. Věděla jsem o nich okrajově. S kamarádkami jsme se rozhodly takové mateřské centrum založit. Nakonec nás však odradila administrativa. Ymku jsem znala a věděla jsem o některých aktivitách, které realizuje. A tak došlo k tomu, že se naše mateřské centrum stalo klubem YMCA Brno. Lidi tam nám celou dobu pomáhali. Vždycky jsme dostali dobrou radu. Takže za mě směrem k YMCA velký vděk.

YMCA a já

Mám pocit, že nemůžu vybrat pouze jednu situaci. Jsem obklopená Ymcou už dobrých 15 let, tudíž krásných situací bylo nepočítaně. Mám však na mysli krásné, leč úplně obyčejné a každodenní situace, které jsou součástí například našich táborů, kde si všichni pomáháme, jak jen můžeme. Protože se prostě máme rádi a jsme vděční za čas, který spolu můžeme strávit. Když nad námi každý den vyjde slunce uprostřed lesů u Staňkovského rybníka, cítím, že jsme fakt požehnaní. Že to, co máme, je fakt speciální. Od týmu vedoucích po všechny děti, které tam jezdí. A nejhezčí je na tom to, že to táborem rozhodně nekončí. Že se vídáme i přes rok, že má YMCA Jindřichův Hradec spoustu jiných aktivit, kde se můžeme potkávat. Takže na otázku, jestli se YMCA zapsala do mého života, je jediná jasná odpověď.

Zapsala a stále zapisuje.

Svůj vlastní příběh YMCA sdílej ZDE

YMCA Praha, 2012

V životě občas nastane chvíle, kdy máte pocit, že to, co jste se naučili, je dobré nějak zúročit. Já jsem od mala chodila do hudebky, hrála na různé nástroje, ráda tvořila, chodila na keramiku a podobně. Učitelské ambice jsme nikdy neměla, ale dostala jsem se do zmíněného bodu, kdy to, co jsem se naučila, jsem chtěla předávat dál.

Během Kurzu činného člena jsem se poznala s vedoucí jednoho centra, slovo dalo slovo a než jsem se stačila rozkoukat, vedla jsem tvořivé kurzy pro děti i dospělé a také hudební kroužky. Za tuto příležitost a svěřenou důvěru jsem YMCE moc vděčná.

Svůj vlastní příběh YMCA sdílej ZDE

YMCA Sever, 2013

Na jednom skautském táboře se vyhlásila hra, která skupina udělá více dobrých skutků v blízké vesnici. Všichni jsme se plni soutěživosti vrhli do úkolu, ale nakonec nikomu o první místo nešlo. Bylo až zarážející, jak úplně cizí lidé s námi hovořili a jak byli vděční za každou malou pomoc jako třeba posekání trávníku, nebo přerovnání dřeva. Jak pár malých skautíků v krojích dokáže lidem vykouzlit úsměv na tváři a z anonymních osob ve vesnici udělat konkrétní lidi se svými problémy a příběhy. Moc jsme si hru užili a myslím, že pro nás bylo větší odměnou vidět úsměv na tváři úplně cizího člověka, než dobrý výsledek ve hře.

Svůj vlastní příběh YMCA sdílej ZDE

YMCA Skaut, 2014

Jednoho horkého letního dne na táboře YMCA, v době, kdy jsem byl vedoucí u nejstaršího chlapeckého oddílu, jsem se odpoledne pokoušel s druhým vedoucím oddílu nadchnout kluky z oddílu pro nějakou akční činnost (už si ani nepamatuji jakou). Jenže kluci se k tomu moc neměli, měli k tomu spoustu poznámek, a že chtějí hrát deskové hry ve stínu. Tak jsme vzali hry a šlo se hrát. Jenže já už se těšil na fyzickou akci, a tak jsem vyrazil na dřevo a upravit ohniště. Když sem procházel s nářadím kolem svého oddílu, vstalo několik kluků a zda mi mohou jít pomoct. Hned jsem měl lepší náladu… Nachystali jsme si ohniště a dřevo a protože nás to bavilo a dobře jsme si u toho popovídali, nachystali jsme ohniště i ostatním a nějaké dřevo pro nejmenší oddíly.

Svůj vlastní příběh YMCA sdílej ZDE