YMCA Skaut, 2012

Byla závěrečná noční hra. Snažili jsme se najít lék pro vyléčení nemocných, kteří ale zároveň pro nás představovali v průběhu hrozbu, a tak jsme se od nich snažily držet dál. Ocitli jsme se tak dvě družiny kluků, většinou malí s nejstaršími, kterým bylo maximálně 14, sami na kopci v lese a zespodu se k nám pomalu jeden takový nemocný přibližoval, když jsme si všimli, že tam není sám. Kousek od něho byl jeden malý klučina, který byl tento rok poprvé na táboře, takže spolu se zbytkem jeho vrstevníků bral tu hru smrtelně vážně. Jak se tak k nám snažil dostat a zároveň uniknout nemocnému, starší z družinek přemýšleli, co udělají. Nechtěli kazit kouzlo hry odkrýváním vedoucího… Když v ten okamžik prořízl klid nočního lesa bojový pokřik a někdo ze skupiny se řítil z kopce na pomoc kamarádovi v nesnázích. Ani ne o rok starší než člen jeho družinky dole pod kopcem kličkoval mezi stromy, aby se k nim dostal co nejdříve, sundávajíce si při tom čelovku z hlavy a roztáčeje ji nad hlavou se připravoval k úderu a křičel: „JDU TI NA POMOOOC!!“

YMCA Skaut, 2018

S YMCA jsem se poprvé setkala, když jsem v první třídě začala chodit do skautského oddílu. Za těch sedmnáct let se naskytla spousta momentů, kdy skaut a YMCA ovlivnily můj život. Rozhodla jsem se tedy popsat ten, který se stal, dalo by se říct, docela nedávno. V dnešní době působím ve skautském oddílu už pátým rokem jako vedoucí. V roce 2018 jsem chystala svůj první letní dvoutýdenní tábor. Byl na téma Alenka v říši divů. A protože jsem docela puntičkář, tak jsem si s kostýmy a celkově s celým programem docela dost vyhrála. Před táborem jsem byla dost nervózní, jestli se dětem bude program líbit. Když jsme pak během tábora prožívaly v Říši divů příběh s Alenkou a viděla jsem nadšení dětí, udělalo mi to hroznou radost a opět dodalo odhodlání, takto pracovat dál. Jsem velmi vděčná za to, co mě skaut za ty roky naučil.

Tábor YMCA Prostor pro tebe, Soběšín, 2016

Jeden z nejlepších zážitků na letním táboře byl, když jsme společně s kamarády zadělali těsto na chleba a následně jsme se ho snažili upéct nad ohništěm. Nikdy nezapomenu na ten výborný chléb, který jsme dokázali upéct.

Svůj vlastní příběh YMCA sdílej ZDE

YMCA Plzeň, 2018

Jsem členem YMCA od svých devíti let, kdy celá naše rodina do YMCA vstoupila. Nejdříve jsme byli pod YMCA Děčín, a v roce 2017 jsme založili YMCA Plzeň. Pomáhám při našich příměstských táborech a dětských zájmových kroužkách, které pořádáme pro děti z vesnice a okolí. Jsem hrdá na to, že můžu být členem YMCA, a když se mě někdo z mých kamarádů ptá, co to je ta YMCA (kterou nosím tak často na tričku :-)), tak pyšně vysvětluju, jak YMCA funguje a co to vlastně je:-)

Svůj vlastní příběh YMCA sdílej ZDE

YMCA Brno, 2017

Začínalo léto a my se chystali na další tábor. Upravovaly se poslední detaily a všichni jsme se těšili na den, kdy jsme měli vyrazit. Tento tábor byl pro mě tak nějak na „lepší vlně.“ A to proto, že tentokrát se mnou jela moje malá čtyřnohá láska. Jmenuje se Jenny. Je to malý roztomilý westík a děti od nás z Ymky si ji zamilovaly. Když už jsme byli všichni pohromadě, vyrazili jsme na vlak a k tábořišti, které máme u Spálova. „Další tábor se super lidmi, konečně!“ říkali všichni. S nadšením jsem souhlasila a Jenny na souhlas radostně štěkala.

Vše bylo tak, jak má být. Táborníci byli spokojení a hry, které jsme jim připravili, se jim líbily. Cenila jsem si i toho, že se svým čtyřnohým mazlíčkem trávím tolik radostného času. Pomáhala nám zahánět zlé sny a bubáky, když spokojeně chrupkala u mě ve spacáku a bránila naše tee-pee před vymyšlenými stvůrami našich nejmladších táborníků. Uběhla půlka tábora a nebyl by to správný tábor, kdyby se neobjevila nějaká neshoda. Jeden vedoucí, říkejme mu třeba David, byl najednou proti všemu, co se dělo. Když nebylo něco podle jeho plánu, tak hned bylo zle. I děti cítily, že něco není v pořádku, a tak bylo na místě, aby naše čtyřnohá tábornice dávala pozor nejen na bubáky. A taky že ano. Jenny se tak stala naším táborovým obráncem a maskotem. David měl dále svoji hlavu, ale my si dokázali užít tábor i tak a to veselé čmuchání u táborové kuchyně a hledání myšek nám v tom pomáhalo. Díky tomu jsem si uvědomila, že společně s přáteli můžeme vše překonat a taky, že naši mazlíčci jsou v našem životě velmi důležití.

David už s námi nekomunikuje a nespolupracuje, ale my jsme teď silnější a odolnější a taky připravení na další tábory a akce. Jenny se taky už nemůže dočkat na volnou přírodu a na naše táborníky. Tuto událost už vnímám jako zajímavou zkušenost a jsem díky tomu připravená na nové výzvy. A to i s tím malým chlupáčem, který tu leží vedle mě a prohlíží si můj příběh, jakoby uměla číst. Teď je to už druhým rokem, co s námi Jenny je na táboře a všichni jsou jako kouzlem veselejší.

Svůj vlastní příběh YMCA sdílej ZDE