Celosvětové bratrství
Adam a Eva jsou praprarodiče všech lidí, všichni jsme tak bratry a sestrami. Ježíš položil život za každého člověka. Kdo je tedy můj bližní?
Příběhy
Aktivity
Příběhy
Aby všichni jedno byli
YMCA Skaut, 2018
Je velice těžké popsat jeden moment, který by mne ovlivnil. YMCA SKAUT mi dal nový pohled na život, naučil mě spoustu věcí, ale asi jednu nejvíc – zodpovědnost. Ve skautu se učíme, jak se starat o přírodu, jak pracovat s informacemi, jak být tolerantní k ostatním a mnoho dalších velice důležitých věcí pro život. Tyto všechny poznatky mají jedno společné a to, že za všechny tyto věci máme svou vlastní zodpovědnost, ať už je to to, že některé věci neděláme nebo naopak děláme. Já vždycky měla strach ze zodpovědnosti, je to svým způsobem svazující, ale je to velice důležité. Nebýt zodpovědnosti, mohli bychom si dělat, co bychom chtěli a neměli bychom třeba pocit viny, že jsme lhostejní např. k přírodě, lidem, státu. Učila jsem se zodpovědnosti velmi dlouho a vlastně se stále učím, podporou mi je ale vědomí toho, že na to nejsem sama. S YMCA Skaut občas máme nějaké mezinárodní akce. Účastnila jsem se výměnného pobytu s YMCA skauty z Maďarska. Byl to neskutečný zážitek, pobavit se osobně se členy, jak to u nich chodí, co jak dělají, sice mají trochu jiný přístup, ale základní hodnoty jsou tam stejné, a tak si uvědomuji ten osvobozující pocit – vždyť nejsme sami! Po celém světě jsou skupiny YMCA, ať je to MAJAK v Rusku, CVJM v Německu nebo XAN v Řecku. Říkám si, heslo Ymky mi vážně velmi sedí: „Aby všichni jedno byli“ Jan 17,21
Svůj vlastní příběh YMCA sdílej ZDE
Co jsem se naučila na letním táboře německé Ymky
YMCA Plzeň, 2019
Minulý rok v létě jsem s Ymkou byla na anglickém táboře v Německu (kromě mě a ještě jedné Češky tam byli samí Američani, Němci a Rusové). Nejen, že jsem si tam zlepšila angličtinu a poznala nové lidi, ale také jsem poznala, jak těžké to mají lidé, kteří si nedokážou s námi tolik povídat jako my s ostatními lidmi, protože třeba neumí moc dobře náš jazyk. Také, že se dobré přátelství nemusí vytvořit jen slovy a i když mi připadá, že jsem sama, Bůh je vždy se mnou a dokáže mě potěšit i v těch nejtěžších chvílích a každý den nás učí, i když si to zrovna neuvědomujeme. A vše, co se děje, se neděje jen tak. Nakonec jsem na táboře získala ještě lepší přátele, než kdybych dokázala mluvit plynně jejich jazyky, protože když člověk pořád jen nemluví, více se dívá a poslouchá a nesoudí jen podle prvního dojmu, dokáže lidi poznat lépe.
Svůj vlastní příběh YMCA sdílej ZDE
Bez předsudků, prosím!
YMCA Praha, 2013
Posuzovat lidi podle vzhledu je známý předsudek, ke kterému ovšem občas sklouznu. Zvláště, je-li to podmíněnou konkrétní národností. Stalo se mi to (mimo jiné) na mezinárodním setkání v Arménii, kde byli účastníci ze 6 zemí. Zástupci jedné země mi byli na pohled obzvlášť nesympatičtí. Jak se už ale stává, postupem času jsem zjistila, jak zajímaví lidé to jsou a jak dokáží ostatní obohatit právě tím, jací jsou a co umí. Není nad to, dovolit si druhé poznat a upravit svůj prvotní, velmi zavádějící, názor.
Svůj vlastní příběh YMCA sdílej ZDE
YMCA Skaut, 2018
Můj vztah k anglickému jazyku byl vždy spíše chladný. Také proto, že jsem neviděla možnost ho více uplatnit, než že náhodou potkám nějakého cizince u nás v Česku. I když mám ráda cestování, levné to však není. V létě jsem jela na ESG LTS (European YMCA Scouting and Jungschar Group – Leadership Training and Seminar), které se konalo v České republice. Se skauty z Česka tam byli také YMCA skauti z Německa, Švýcarska, Maďarska, Finska, a také Norska. Ve skupinkách jsme se domlouvali anglicky a tak celkově to bylo v duchu angličtiny. Pochopila jsem, že přes Ymku se můžu bavit s lidmi z jiných zemí a svět a cizí země jsou mi teď mnohem bližší.
Svůj vlastní příběh YMCA sdílej ZDE
YMCA Sever, 2017
Bylo to na cestě z jedné skautské výpravy. Po dlouhém a náročném dni jsme byli ve vlaku na cestě domů. Najednou si k nám přisedla parta čtyř o něco starších kluků a začala si jednoho našeho kamaráda bezdůvodně fotit a smát se mu. Jakmile jsme si toho všimli, celá naše družina se ho zastala, ale u toho to neskončilo. Spolucestující, kterého jsme nikdo neznali, si toho všiml a začal se našeho kamaráda také zastávat. Ti kluci toho samozřejmě nechali a zbytek jízdy domů proběhl v klidu.
Svůj vlastní příběh YMCA sdílej ZDE
Aktivity
Vyšlapané cesty aneb vy k nám, my k vám (na zkušenou)
Autorka: Markéta Kratochvílová
Cílová skupina: účastníci táborů a celoročně pracujících skupin
Věk: 10 let a výše
Počet hráčů: neomezený
Potřeby: pruhy barevného krepového papíru
Prostředí: ven či v prostorné místnosti
Zdroj: Multikulturní výchova cestou výtvarné a dramatické dílny, s. 37 (http://www.ped.muni.cz/kvv/archiv/content_cz/mkv_07022014.pdf)
Děti jsou požádány, aby si představili hledání místa, kde se cítí dobře, bezpečně. Kde to je? S kým to je? Na základě toho by se měli seskupit libovolně do čtyř/pěti skupin (každá skupina dostane pásy krepáků jiné barvy). Vzniklé skupiny jsou odlišeny barevně. Každá ze skupin představuje jednu jednotku, oblast či komunitu.
Následují instrukce:
a) Nyní navazujte kontakty se skupinkami jiných barev! Skupinky žáků se propojují pomocí stuh – pásů krepového papíru. Členové skupin drží pásy barevných papírů v rukou, po dohodě s jinou skupinou je navázání kontaktu potvrzeno svázáním uzlu ze dvou barevných stuh navzájem spolupracujících skupin.
b) V další fázi této pohybové aktivity jde z každé skupinky jeden žák pomyslně do světa na zkušenou (přidá se k jiné skupině, hra pokračuje dále). Skupiny v nyní změněném obsazení opět navazují kontakty mezi sebou. Pokud se lektorce jeví, že skupiny takto symbolicky uzavřely kontakty, o které měly především samovolně zájem, může hru ukončit.
Uzavře ji krátkou diskuzí se žáky:
Co se změnilo, když vaši skupinu jeden člověk opustil?
Mělo to vliv pak na navazování dalších kontaktů?
Gordický uzel
Autorka: Markéta Kratochvílová
Cílová skupina: účastníci táborů a celoročně pracujících skupin
Věk: 6 let a výše
Počet hráčů: neomezený
Potřeby: žádné
Prostředí: ven i uvnitř
Zdroj: www.hranostaj.cz
Hráči se postaví do kolečka, čelem k sobě. Zavřou oči, na daný povel dají levou ruku dovnitř kruhu a snaží se někoho chytnout za ruku. Až jsou všichni chycení, udělají totéž s pravou rukou. Poté otevřou oči a zjistí, že jsou beznadějně zapletení… ale nevzdávat se! Druhá fáze hry totiž spočívá v rozpletení tohoto lidského uzlu, aniž by se ruce rozpojily. Je možné se libovolně otáčet, skákat, přenášet hráče z jednoho konce uzlu na druhý, cokoliv, jen ne rozpojit ruce.
Výsledkem pak může být buď původní kolečko, i když v trochu jiném pořadí, nebo (častěji) několik oddělených kroužků.
Sdílet hodnotu na sociálních sítích:
