YMCA Brno, 2017

Jedním z mých největších zážitků ve spojených s YMCA je to, když jsem poprvé vedla tábor pro starší děti. Bez nadsázky můžu říct, že to bylo skoro nejhorších 14 dní v mém táborovém životě. Tábor jsme přebírali po předchozí partě vedoucích úplně od znova, tj. všichni vedoucí byli pro děti noví. Děti nebyly zvyklé na žádný pořádný režim, rády celý den nic nedělaly, flákaly se a zlobily. Po uplynutí tábora, kdy každý den byl boj o alespoň nějaké změny jsme všichni měli dost a říkali si, že už nikdy více. Po skončení tábora jsme jako vždy posílali dotazník spokojenosti. Letos jsme neměli žádná velká očekávání, ale děti nás mile překvapily. Ve většině případů byly moc spokojené a těšily se na další rok. Jejich odpovědi nám dali naději, že se přece jen podařilo je navnadit a opravdu, příští rok byl úplně odlišný. Sama za sebe musím říct, že přežít tábor mi pomohlo to, že jsem se měla na koho obrátit.

Svůj vlastní příběh YMCA sdílej ZDE

YMCA Plzeň, 2019

Minulý rok v létě jsem s Ymkou byla na anglickém táboře v Německu (kromě mě a ještě jedné Češky tam byli samí Američani, Němci a Rusové). Nejen, že jsem si tam zlepšila angličtinu a poznala nové lidi, ale také jsem poznala, jak těžké to mají lidé, kteří si nedokážou s námi tolik povídat jako my s ostatními lidmi, protože třeba neumí moc dobře náš jazyk. Také, že se dobré přátelství nemusí vytvořit jen slovy a i když mi připadá, že jsem sama, Bůh je vždy se mnou a dokáže mě potěšit i v těch nejtěžších chvílích a každý den nás učí, i když si to zrovna neuvědomujeme. A vše, co se děje, se neděje jen tak. Nakonec jsem na táboře získala ještě lepší přátele, než kdybych dokázala mluvit plynně jejich jazyky, protože když člověk pořád jen nemluví, více se dívá a poslouchá a nesoudí jen podle prvního dojmu, dokáže lidi poznat lépe.

Svůj vlastní příběh YMCA sdílej ZDE

YMCA Plzeň, 2018

Jsem členem YMCA od svých devíti let, kdy celá naše rodina do YMCA vstoupila. Nejdříve jsme byli pod YMCA Děčín, a v roce 2017 jsme založili YMCA Plzeň. Pomáhám při našich příměstských táborech a dětských zájmových kroužkách, které pořádáme pro děti z vesnice a okolí. Jsem hrdá na to, že můžu být členem YMCA, a když se mě někdo z mých kamarádů ptá, co to je ta YMCA (kterou nosím tak často na tričku :-)), tak pyšně vysvětluju, jak YMCA funguje a co to vlastně je:-)

Svůj vlastní příběh YMCA sdílej ZDE

Kmen Šúva, YMCA Praha, 2015

V rámci táborové hry: Vyjednávali jsme na úřadě, pořádali demonstraci, podepisovali petici, ale stále jsme nebyli v kontaktu s hlavním developerem stavby. Jednoho dne jsme při sbírání dřeva zahlédli auto, které se blížilo k našemu tábořišti. Schovali jsme se do trávy a čekali, co se bude dít. Když auto přibrzdilo, zjistili jsme, že v něm sedí zmíněný developer. Zajali jsme ho a odvedli. Poté přišlo na řadu vyjednávání, ve kterém musely děti jasně formulovat svůj názor a umět si ho obhájit. Po dlouhé diskuzi, kdy každá strana argumentovala a snažila se přesvědčit druhou, jsme zvítězili. Děti developerovi, který se kál, odpustily a pozvaly ho na naší velkou slavnost.

Svůj vlastní příběh YMCA sdílej ZDE

Kmen Šúva, YMCA Praha, 2015

V rámci táborové hry: S dětmi jsme šli na dvojdenní výpravu, která reagovala na zprávu, že nám chtějí postavit koleje přes naše loviště. Děti se samy mohly rozdělit do skupin a vybrat si, jakým způsobem budou řešit danou situaci. Některé děti si vybraly poradu s Duchy lomu, jiné šly do města ptát se na úřady, jak to celé bude a proč nám nedali vědět dřív. Na úřadě se samy bavily se zaměstnanci úřadu bez zásahu dospělých a dokázaly zmást paní úřednici natolik, že volala svým kolegům na jiné oddělení. Takto děti prošly několik kanceláří, dokud nedostaly uspokojivou odpověď na svou otázku. Po návratu do tábořiště ale zjistily, že i přes všechny sliby se koleje stavět budou. V reakci na tuto zprávu byla uspořádána demonstrace do blízké vesnice, kde obcházely domy s peticí. Díky jejich aktivnosti jsme se dostali do podvědomí developera, který s námi začal vyjednávat.