Fair-play
Ctít pravidla a závazky, přijmout je za své, neohýbat je ve svůj prospěch, pomoc druhému i přes vlastní ztrátu.
Úvaha
Příběhy
Aktivity
Úvaha
Alžběta Čechráková, YMCA Praha
„Kto siaha po hviezdach
Ten musí skrotiť strach
Je krásne zvíťaziť
Len nikdy nestrať cit“
I když život (prý podle Mekyho) nehrá fér, my můžeme…
Proč hrát fér? Co to vlastně znamená? Čím je pro nás v Ymce fair play? Je podle vás důležitější vyhrát nebo si dobře zahrát? Jak se cítíte, když prohrajete? Může vás prohra něco naučit? Jaké hodnoty si spojujete s férovou hrou? Vyplácí se hrát fér i jinde než na hřišti?
Mohlo by se zdát, že fair play je něco novodobého, moderního, ale ve skutečnosti se pojem váže už ke starověkému Řecku, kde byla na olympiádě rovná soutěž nadřazena vítězství. Moderní pojetí fair play pak prý vzniklo z kodexu středověkých rytířů, mezi jejichž ctnosti patřila pokora, přejícnost, mírumilovnost (tzn. řešení konfliktů v klidu a s rozvahou), ale také střídmost (sebeovládání) či činorodost (pracovitost, píle).
Podobné zásady zdůrazňuje také YMCA – ve fair play jde především o to, přistupovat ke všem s respektem, ba dokonce s láskou a péčí, jedině tak se můžeme během hry cítit bezpečně. Fair play je tedy vlastně láska k nepřátelům, o které se mluví také v Bibli. Tím se odlišujeme od zvířat, že nebojujeme na život a smrt, ale jsme schopní bojovat a přitom si boj spolu užívat ve vzájemné úctě a lásce, že dokážeme přijmout porážku a podat po ní ruku protivníkovi a také zachovat protivníkovu důstojnost ve chvíli, kdy prohrává on. Že dokážeme stavět hru nad výhru.
Poctivost pak neznamená nic více a nic méně než soulad našich činů s hodnotami, které vyznáváme. K férové hře patří také zodpovědnost – schopnost přijímat důsledky svých činů a přijímat s vážností své závazky, a to včetně dodržení termínů, dochvilnosti a přesnosti… V hodnotách fair play jde o to, jakými lidmi chceme být, zda takovými, na které je spoleh, se kterými je radost hrát i soutěžit… My v Ymce věříme, že hrát fér se vyplatí, a to nejen ve sportu…
Příběhy
Tábor YMCA Prostor pro tebe, Soběšín, 2020
Ráda bych s vámi sdílela zážitek z letošního Tábora YMCA Prostor pro tebe. Každé ráno jsme věnovali pod vedením Markéty Doušové duchovní zamyšlení hodnotám jako je vytrvalost, překonávání překážek, pokora, láska, moudrost a empatie. Často danou hodnotu děti objevovaly formou hry. Nejvíce mě zaujala hra, kterou jsme si pracovně nazvali „Lízátka“. Jejím cílem bylo otestovat děti, zda jsou schopné hrát fér, a to poměrně jednoduchým, ale rafinovaným způsobem. Na terasu každé chatky jsme umístili talířky se sladkostmi. Táborníci měli sesbírat co nejvíce sladkostí pro svůj tým. U každého stanoviště si pak děti tahaly kartičky (vždy byly na výběr tři) „ano“ a „ne“ (jeden tah = jedna sladkost). Pokud si vytáhly „ne“, nesměly si sladkost vzít, pokud „ano“, mohly. Vtip byl v tom, že zatímco na většině stanovišť byla alespoň jedna kartička s „ano“, na jednom byly pouze kartičky „ne“. Zároveň byly na tomto stanovišti ty nejlákavější sladkosti, v našem případě lízátka. Moc doporučuji zahrát si hru taky na všem táboře. U nás se osvědčila! Bylo milým překvapením, že žádný tým nepřinesl ani jedno lízátko. A ještě poznámka závěrem: kdyby se náhodou stalo, že vám někdo lízátka přinese, nevyšetřujte a nesuďte viníky, nechte je, ať si ponaučení vezmou sami…
Svůj vlastní příběh YMCA sdílej ZDE
Můj první tábor
YMCA Jindřichův Hradec, tábory na Vlčici, 2008
Na tábory YMCA jezdím už pěkně dlouho, ale nejvíc se ve mně podepsal ten první, díky kterému jsem začal jezdit každý rok. Z počátku jsem se hrozně bál, ale to brzy zmizelo, a pak už se mi ani nestýskalo (tehdy mi bylo 6 let). Ten kolektiv lidí, co spolu soutěžili, ale i spolupracovali, mě udivil a pomohl mi s takovou menší socializací, která mne vtáhla do plného dění tábora. A proto bych rád dělal taky vedoucího na těchto dětských táborech, jelikož je to naplňující a úžasné, i kvůli nádhernému Staňkovskému rybníku.
Svůj vlastní příběh YMCA sdílej ZDE
Aktivity
Fair play
Autorka: Markéta Kratochvílová
Cílová skupina: účastníci táborů a celoročně pracujících skupin
Věk: 5 let a výše
Počet hráčů: neomezený
Potřeby: Papírové koule nebo cukrovinky (různé bonbóny a lízátka), tři pytlíky s lístečky „ano“ a „ne“, (může být – brýle s neprůsvitnými skly)
Prostředí: uvnitř, venku
Zdroj: http://www.hranostaj.cz/hra4047
Děti rozdělíme na družstva, kterou budou mezi sebou soupeřit.
Úkolem dětí je posbírat co nejvíce míčků, ten si můžou vzít tehdy, pokud si na stanovišti z předem nachystaných pytlíčků vytáhnou ano. Jakmile si ho vytáhnou, vezmou míček, běží zpátky a běží další z družstva – takovýchto stanovišť může být libovolný počet. U každého stanoviště jsou míčky, které děti sbírají, vytáhnou-li si z pytlíčku „ano“. V prvním pytlíku jsou dvě „ano“ a jedno „ne“, ve druhém jsou dvě „ne“ a jedno „ano“ a ve třetím jsou samé „ne“ – to děti nesmějí znát, potom by hra ztratila smysl. Hráč, který přinese míček i z posledního stanoviště je samozřejmě podvodník, protože to nemohl udělat. Vedoucí při této hře dělají jen dohled, aby se děti nedívaly dovnitř do pytlíků, ale v takové vzdálenosti, aby neviděli na obsah kartiček. (Aby se tam děti nedívaly – může být u každého stanoviště pytlík se zatemněnými okuláry, aby tam neviděly, vedoucí kontrolují pak jen nasazení brýlí. Není to povinné.) Na konci této hry je dobré si o tom s dětmi povykládat.
Místo míčků můžeme použít různé cukrovinky. Na stanoviště, kde jsou samá „ne“ dáme výhradně lízátka. Družstvo, které má ve své trofeji lízátka, nehrálo fér. Doporučení na závěr: kdyby se náhodou stalo, že někdo lízátka přinese, nevyšetřujte a nesuďte viníky, nechte je, ať si ponaučení vezmou sami…
Podvod!
Autorka: Markéta Kratochvílová
Cílová skupina: účastníci táborů a celoročně pracujících skupin
Věk: 5 let a výše
Počet hráčů: neomezený
Potřeby: –
Prostředí: uvnitř i ven
Zdroj: L. Pinchbecková, Hry trochu jinak, Samuel 2007
Všichni hráči se rozesadí po podlaze (není nutné sedět v kruhu – nejlepší je, když sedí rozptýleni) a mají mezi sebou prostor vždy na vzdálenost paže.
Jeden hráč je „uprchlík“. Ten namátkou plácne kteréhokoliv sedícího hráče a uteče. Ten pak musí vstát a snaží se mu plácnutí oplatit. Ale uprchlík uhýbá a běhá mezí hráči i kolem nich. Pronásledovatel musí běžet přesně tou cestou jako on. Pokud se od ní odchýlí, ostatní zakřičí: „Podvod!“ a pronásledovatel se musí posadit.
Pak uprchlík plácne jiného hráče. Pokud nový pronásledovatel uprchlíka chytí, stane se uprchlíkem sám. Ať má hra spád!
Sdílet hodnotu na sociálních sítích:
