Kdysi jsem zaslechl o někom, kdo „dokáže uplácat z prdu kuličku“. Už jen snaha si něco takového představit vede k neotřelým asociacím a zvláštním imaginárním obrazům. Na druhé straně to ještě nemusí znamenat, že dotyčný nějak skutečně přispívá ku prospěchu věci.
Pojďme se tedy neomezovat jen na to, co nás léta formuje. Naslouchejme okolí a učme se i od těch nejmenších. Někdy kolem třetího roku věku měl můj syn úžasné období nekonečných otázek ve stylu „a proč?“. Až vám tedy příště někdo řekne, že něco takhle musí být a jinak to nejde; zkuste se klidně zeptat „a proč?“. Sami uvidíte, co všechno se může stát 🙂
Jeden z nejlepších zážitků na letním táboře byl, když jsme společně s kamarády zadělali těsto na chleba a následně jsme se ho snažili upéct nad ohništěm. Nikdy nezapomenu na ten výborný chléb, který jsme dokázali upéct.
Jednoho dne roku 2015 měl náš hlavní vedoucí nápad zútulnit si věž, kde jsme často chodili sledovat okolí. Začátky nebyly lehké. Bylo potřeba sehnat dostatek materiálu a hlavně peněz. Když se o tomto náročném projektu dověděli bývalí členové, přidali ruku k dílu a pomohli převážně materiálně. Poté šlo vše hladce. Objevily se však problémy s hnízdícím ptactvem, které jsme museli vyhnat, ale postavili jsme jim budky. Po roce práce bylo vše hotové. Bylo tam vše. Elektřina, stolní hry a dokonce se tam dalo i spát, což jsme několikrát využili. Já i spousta dalších máme nezapomenutelné zážitky z tohoto činu.
Úkolem každého ze čtyř týmů bylo sestavit židli. Každý dostal sekeru, pilu a provaz. Bylo řečeno, že bude-li třeba, mohou si dojít pro další. Týmy tensingářů vyrazily do lesa, aby si zajistily materiál. Najít a pokácet mladé stromky nebyl pro nikoho žádný problém. Ovšem seskládat stabilní židli už tak jednoduché nebylo. Časem se ukázalo, že i ten, kdo je schopný, to nezvládne svázat dostatečně pevně sám. Bylo potřeba, aby někdo držel dřevo, někdo vázal, jiný připravoval provaz (a rozvazování uzlíků opravdu nebyla moje silná stránka). Nakonec se nám podařilo seskládat VIP židli dokonce i s okrasnými vyřezávkami a občerstvením v podobě borůvek. Vedlejší tým předvedl úžasnou práci, když velice jednoduše svázali hrubý obrys židle a místo všech ploch navázali hustou síť provázků. Židle se pak skutečně dala složit na tyč omotanou špagáty. IKEA se má co učit o skládacím nábytku.
YMCA Praha, mateřské centrum Na Poříčí (1992-2012)
Přípravy na vánoční a velikonoční svátky v mateřských centrech otvírají přirozené možnosti k zajímavým rozhovorům, jen k nim připravit příjemnou, otevřenou a neformální atmosféru.
Při motání věnců nebo velikonočních říkankách si pak můžeme povídat nejen o lidových a rodinných zvyklostech, ale – pokud alespoň jeden z účastníků je ochoten vlastního vyznání – dostaneme se i k tomu, co je pod jejich povrchem. Tohle prostředí mi pomohlo poznat a částečně i pochopit odlišná pojetí v jednotlivých církvích, propojit folklór s vyznáním a naopak sdělit druhým i to, co já jako křesťan považuji na svátcích za nejdůležitější. Na některé z těchto hovorů vzpomínají i ti, pro které bylo prostředí mateřského centra prvním setkáním s křesťanstvím.
Nejoblíbenější společné vzpomínky bývají spjaté se zážitky spíše neplánovanými. Jednou jsem na každoroční turistické víkendové akci zapomněla na těsto, které si spokojeně nabývalo na objemu až do jedné hodiny ranní,
kdy už mnozí spali a jiní se chystali po večeru společenských her na kutě. Ale nenechali mě v přípravě snídaně samotnou, spontánně utvořili týmy, začali studovat návod a pohrávat si s těstem. Po vypjatém souboji a několikerém splétání a rozplétání, ve čtyři ráno, už byly obě nedělní vánočky hotové, krásně voněly a navíc vypadaly jako
ze žurnálu. Letos se soutěž (tentokrát plánovaně) opakovala a příští rok se chystáme na plněné buchty…
Cílová skupina: účastníci táborů a celoročně pracujících skupin Věk: neomezený Počet hráčů: stejně početné skupinky Potřeby: špagety, marshmallowny Prostředí: na ven, do místnosti
Děti rozdělíme podle počtu na stejně početné skupinky. Každé skupince rozdá vedoucí pytlíček špaget a balíček marshmallownů . Děti mají za úkol v určeném čase vytvořit, co nejdelší most/ nejvyšší věž. To vše pouze za pomocí špaget a marshmallownů. Dalším kritériem je stabilita (musí stát bez držení alespoň 10 vteřin). Mohou být i další kritéria jako je originalita, počet použitých špaget…(čím starší děti, tím těžší kritéria) Po vypršení časového limitu vedoucí zhodnotí jednotlivé mosty/ věže podle určených kritérií a vyhlásí vítěze.
Stavba města
Autorka: Markéta Kratochvílová
Cílová skupina: účastníci táborů a celoročně pracujících skupin Věk: 6 let a výše Počet hráčů: neomezený Potřeby: sada stavebních kostek nebo hra Lego a písemný návod Prostředí: dovnitř Zdroj: S. Hermochová, J. Vaňková, Hry pro rozvoj skupinové spolupráce, Portál 2014
Malé skupiny dostanou následující písemný návod: V průběhu jedné hodiny vystavějte z daného materiálu maketu města, v němž musí být jedna továrna, jedno nádraží, tři obytné bloky, tři rodinné domky, jeden kostel, jedna základní škola, jedna střední škola, jedno letiště a jeden park.
Následně je třeba vytvořit hodnoticí komisi, v níž má každá skupina svého zástupce.
Komise si v přítomnosti ostatních hráčů vytvoří kritéria, podle nichž bude výtvory hodnotit (15 minut). Po vyhodnocení každá skupina prodiskutuje výsledky své práce. Následuje diskuze v plénu.
Reflexe:
Jak proběhla spolupráce? Jaký vztah má skupina k návodu? Dodrží striktně návod, nebo jej volně rozšiřuje a vylepšuje, jak uzná za vhodné? Jak se kdo cítí při překročení či upravení návodu? Jde o modelování poměrně přirozené situace, kdy existuje nějaké skupinové zadání – cíl, ale nikdy není možné podat návod na každou situaci, a skupina tedy vždy balancuje mezi zadáním, potřebou skutečnosti a vlastními nápady. I pokyny mohou být neúplné a je třeba je promyslet. Jaká kritéria skupina vytvořila?