YMCA Sever, 2019 – 2020

Vzhledem k tomu, že v YMCA teprve začínám, nemám příběh „v Ymce“, ale spíš, jak jsem se dostal „k Ymce“. Loni mě kamarád pozval na chatu Lužické sedmičky, kde jsem se seznámil manželi, kteří Lužickou sedmičku organizují. Rozhodl jsem se si Lužickou sedmičku zkusit (téměř 100 km dlouhý pochod přes 7 vrcholů Lužických hor za 1 den). Oslovilo mě, jak při organizování akcí fungují jako celá rodina. Sám se podílím na organizaci různých víkendovek a táborů pro děti a mládež. Přál bych si věnovat se těmto věcem dál,  až dostuduji i se svou budoucí rodinou. Služba těchto manželů i jejich rodiny je pro mě i určitou inspirací a vzorem, jak může takováto služba YMCA dobře fungovat. Jakými způsoby budovat vztahy s lidmi okolo sebe a příležitostmi svědčit o Kristu. Takže jsem teď velmi nadšený, že jsem byl přizván k tomu, abych se zapojil do spolupráce a aktivit s nimi.

Svůj vlastní příběh YMCA sdílej ZDE

YMCA Braník

Od svých dvanácti do patnácti let jsem jezdila na Tábor Pecka pořádaný Ymkou Braník. Na Pecku jsem se vždycky těšila celý rok a 14 dní tam bylo vždycky jako sen nebo pohádka. Krásné prostředí okolních lesů ještě umocňovalo specifickou atmosféru, kterou někteří vedoucí popisovali jako „promodlenou“. Musím říct, že tam jsem se vždycky cítila Bohu nejblíž. Ale ne jen díky tomu jsem tábor tak milovala. Skvělí vedoucí, spoustu dobrých kamarádů, zábavné a fyzicky náročné hry i různé kreativní aktivity, to všechno podle mě tvoří tábor, který dítě potřebuje. Trochu mě to vytáhlo z mé komfortní zóny – ranní běh a plavání sice nebylo nikdy úplně příjemné, ale přesto jsem si to užila a otužilo mě to. Naučila jsem se stavět stan, rozdělat oheň a něco na něm uvařit, poradit si se životem v přírodě a párkrát jsem i vedla skupinku. I když ne všechny chvíle byly příjemné a jako vedoucí bych různé věci udělala lépe, myslím, že i právě proto mě tábor hodně naučil v mnoha oblastech a dodal mému dětství spoustu radosti. I když jsem od té doby místo tábora navštívila, atmosféra Pecky je prostě nenahraditelná.

Svůj vlastní příběh YMCA sdílej ZDE

YMCA Jindřichův Hradec, 2013

Když mi bylo 7 let, rodiče mě chtěli poslat na letní tábor. Protože moje starší sestřenice jezdila již několik let na tábor pořádaný YMCA Jindřichův Hradec na Staňkovském rybníku, poslali mě na něj také. Zalíbilo se mi tam, a tak nic nebránilo tomu se každý rok vracet. Učila jsem se písničky ze zpěvníku Svítá, poslouchala příběhy z Bible, které pro mě byly spíše pohádkami, a nic nenasvědčovalo tomu, že by to někdy mělo být jinak. Jenomže pak přišel můj poslední rok „v roli“ táborového dítěte a s ním i obava z toho, že už se sem nikdy nevrátím. Ten rok se stalo něco zvláštního. Uvědomila jsem si, že to není jenom tím krásným místem v přírodě, že mi je tu dobře, že to není jenom lidmi okolo mě, že mi je tu dobře, ale že je to Boží kouzlo, díky kterému mi je tu dobře. Najednou písničky ze zpěvníku Svítá začaly dávat úplně jiný smysl, najednou příběhy z Bible přestaly být jenom pohádkami. Najednou ten krásný pocit toho, že je mi dobře, přestal být lokalizovaný jen na letní tábor, ale nesla jsem si ho v sobě i do všedních dnů.

Svůj vlastní příběh YMCA sdílej ZDE

YMCA Braník, 2014

Na táboře Pecka je vždycky velmi silná duchovní atmosféra. Ve svém běžném životě, přes zbytek prázdnin a ve školním roce jsem svou víru nikdy neprožívala tolik jako právě na tomto místě. Každý den je tam náročný na fyzickou aktivitu. Člověk je obklopen nádhernou krkonošskou přírodou. Člověk tak přijde úplně na jiné myšlenky. Důraz tábora byl vždy kladen víc na naše vnímání křesťanství a mentální rovinu než na příběh. Právě kvůli tomu všemu mám několik zážitků, na které si vždy ráda vzpomenu. Místo toho, abychom v noci dostatečně spali, zapsali jsme se vždycky na ranní hlídku, která začínala v 5:00 hod. Sice jsme mírně porušovali pravidla hlídek, ale ten zážitek za to stál. Vyplížili jsme se z tábora k velikému dubu, na který se dobře lezlo. V jeho větvích jsme se usadili, pozorovali východ slunce a modlili se. Byla to vždycky nejvíc odpočinková a nejklidnější část dne.

Svůj vlastní příběh YMCA sdílej ZDE

Velice intenzivní zážitky týkající se Ymky mám z celosvětových setkání YMCA v rámci programu Change Agents. V programu nás je více než dvě stovky a naposledy se nás 150 vidělo v Portugalsku. Při společném programu jsem našla mezi ostatními Change Agenty samé nadšené lidi s velkým srdcem, kteří byli ochotni pomoci dalším. Hlubokým zážitkem pro mne byla chvíle, kdy jsme se všichni chytili za ruce, zpívali chvály a modlili se, bylo to nepopsatelné. Úžasné také bylo, že jsme spolu sdíleli radosti, slavili úspěchy i narozeniny, a zároveň i smutek – během našeho setkání jsme se jednou dozvěděli, že jedné agentce zemřel strýček. Ihned se ocitla v objetí několika desítek ymkařů najednou a všichni jsme spolu brečeli. Spolu jsme zažili něco, co znám akorát z rodiny – pocit soudružnosti, sounáležitosti, připravenosti ostatním pomoci a jednoty, i když jsme byli vlastně každý jiný.

Svůj vlastní příběh YMCA sdílej ZDE