Vlastenectví
Respekt a přijetí kořenů, které člověka utvářejí a charakterizují – kultury, tradic, jazyka, hodnot.
Úvaha
Aktivity
Úvaha
Vojtěch Rálek, YMCA Neveklov
Vlast, … Heimat, … Patria … Místo, které s něhou přirovnáváme k matce. Kde se cítíme přirozeně doma. Kde jsme s ostatními spojeni historií, kulturou, řečí, zvyklostmi. Obdivujeme krásu krajiny, kterou bychom za nic nevyměnili. Důvěrně ji známe, stejně jako ji znali naši předkové, kteří ji zušlechtili, a jako ji budou znát naši potomkové, kterým ji chceme předat v co nejlepší podobě.
Vlast dokázala a snad ještě stále dokáže probudit hrdinství, ochotu k obraně a službě.
Vlastenectví – pojem, který je někdy vysmívaný jako anachronismus k současné globální vesnici – má stále svoji váhu a hodnotu. Vždyť co nás pudí, abychom ve sportu fandili „těm našim“, abychom byli hrdí na úspěchy, kterých dosáhli čeští vědci, umělci, lékaři. Sounáležitost s vlastí nepatří do starého železa. Vyjadřujeme jí vděčnost a zároveň hrdost na místo, kde je nám dáno žít, i když to pro někoho může být jen část jeho života. Vzpomeňme na nucené exulanty, kteří nikdy pouto s vlastí nepřetrhli a vždy měli na mysli její dobro a prospěch. Vzpomeňme na vojáky, kteří bojovali za svobodu vlasti ve dvou světových válkách, vzpomeňme na vězně, kteří se vlasti nezřekli, i když v ní vládly děsivé poměry. Vzpomeňme na matky, které předávaly a předávají lásku k vlasti svým dětem.
Vlastenectví je přirozená láska k domovu a k zemi, v níž jsem se narodil. Vlastenectví je ochota bránit svoji zemi a chtít pro ni jen to nejlepší. Vlastenectví zároveň znamená otevřenost k soužití s jinými národy a hledání společného dobra. Vlastenectví je neklamným rysem zralého člověka, který ctí své kořeny a myslí na budoucí pokolení.
Aktivity
Exkurze
Autorka: Kristina Ambrožová
Cílová skupina: účastníci táborů a celoročně pracujících skupin
Věk: 6 let a výše
Počet hráčů: neomezený
Potřeby: nalézt; příběh Roberta Fulghuma Možná, možná ne (Argo 1995)
Prostředí: ven i dovnitř
Pro demonstrování této hodnoty vymyslíme výlet, exkurzi na nějaké zajímavé místo, nebo někam, kde si účastníci mohou něco sami za sebe vyzkoušet, na nějakou interaktivní výstavu. Po výletě si s nimi můžeme povídat o tom, jaké to je, když si mohou něco sami za sebe prožít, zkusit na vlastní kůži. Jestli dokážou srovnat jaké to je, když jim o něčem člověk jenom vypráví, nebo když to sami zkusí. Tuto zkušenost můžeme dále rozvést tak, jak to udělal Robert Fulghum ve svém textu: Můžeme mluvit o jeho přístupu pracovat na plný úvazek jako ostatní i v době, kdy byl pastorem. O rozhodnutí být součástí světa, ne jenom pracovat v kostele. I my můžeme být takovou aktivní součástí našeho světa, abychom ho dokázali pochopit a být tu pro druhé.
Co je mému srdci blízké
Autorka: Markéta Kratochvílová
Cílová skupina: účastníci táborů a celoročně pracujících skupin
Věk: 8 let a výše
Počet hráčů: neomezený
Potřeby: papíry, pastelky
Prostředí: dovnitř
Zdroj: B. Tollarová a kol., Jsme lidé jedné Země, Portál 2013
Žáci se zamyslí nad tím, co charakterizuje zemi, ve které žijí, a zároveň co je jejich srdci blízké, co u své země silně prožívají, co nechtějí postrádat. Zamyslí se nad tradicemi, kozlem ročních období, životním stylem apod. Vyjmenují, co považují za samozřejmé a příjemné ve svém životě, a vyjádří to prostřednictvím kresby symbolů. Pokud ve třídě je migrant, dáme mu možnost zamýšlet se nad svou zemí.
Závěrem necháme žáky prezentovat své obrázky před třídou, nehodnotíme. Chválíme za prezentaci. Vytvoříme skupiny, které mají společných alespoň 5 symbolů (nebo méně), a zjistíme, že jsme odlišní, a přesto máme něco společného.
Sdílet hodnotu na sociálních sítích:
