YMCA Brno, 2010 – 2020

Když jsem poprvé balila krosnu na týdenní táborové dobrodružství do Bítýšky, nikdy mě nenapadlo, že právě na tomto táboře pro děti s postižením najdu smysl svého „dobrovolnického a dobrosrdečného“ já. Když jsem poprvé balila krosnu, soustředila jsem se hlavně na sebe a své pohodlí. Mám dost oblečení, aby mi nebyla zima? Bude tam dost jídla? … aby nestrádal můj mlsný jazýček. Co na mě asi budou říkat ostatní vedoucí? Jaký asi bude kolektiv? Zapadnu do něj? Nebude mi třeba smutno? Je příjemné s odstupem času pozorovat, jak se mé obavy i myšlenky od mého egocentrického „já“ přesunuly směrem k druhým a zvláště k dětem. Když jsem balila krosnu na tábor tyto prázdniny, směřovaly všechny mé myšlenky k dětem a ostatním vedoucím… Bude se jim letos tábor líbit? Co asi řeknou na připravený program? Budou se radovat, usmívat a opětovat nadšení? Otevře tábor novým dobrovolníkům oči i srdce stejně jako mně? Šimrání u srdce a hrdost, to je to, co si dnes balím do krosny. Touha pomáhat druhým, přinášet radost, být pro někoho užitečná, být někým uznávaná i milována. To vše už deset let přináší do mého života YMCA a tábor pro zrakově postižené děti. YMCA Brno tento projekt už několik let organizuje, podporuje a posouvá vpřed. Projekt se zaměřuje nejen na děti a mládež s těžkým postižením zraku, ale také nabízí zejména mladým lidem coby dobrovolníkům možnost objevovat nové lidské hodnoty a cesty k poznání. Boření mýtů a předsudků, překonávání vlastních hranic a objevování vlastních priorit a možností. To vše je pro mě dobrovolničení na táboře pro zrakově postižené.

Svůj vlastní příběh YMCA sdílej ZDE

YMCA Plzeň, 2019

Minulý rok jsme se v YMCA Plzeň rozhodli podpořit komunitu Čechů v Banátu v Srbsku. Po domluvě s nimi jsme jim mimo jiné vytvořili zpěvníky a poslali jim materiál na ušití českých krojů pro jejich folklorní soubor. Zpěvníky jsme ilustrovali s dětmi v rámci dopoledního programu příměstského tábora. Také jsme uspořádali sbírku látek, nití a stuh na kroje. Překvapilo mě, kolik lidí se do akce zapojilo a jak je potěšilo, že mohli pomoci a udělat něco prospěšného pro druhé.

Svůj vlastní příběh YMCA sdílej ZDE

YMCA Orlová, 2019

V YMCA jsem začala pomáhat, když jsem zažívala těžké životní období a stálé zažívám. Díky pomoci jiným a organizaci různých akcí především pro děti si do hlavy nepřipouštím negativní myšlenky. Já své děti mít nemohu, proto, když vidím, že nějaká akce děti bavila a smějí se, je to pro mě velká odměna a stojí mi to i za několik probdělých nocí, kdy vyrábím dekorace a balím dárky a podobně.

Svůj vlastní příběh YMCA sdílej ZDE

YMCA a já

Mám pocit, že nemůžu vybrat pouze jednu situaci. Jsem obklopená Ymcou už dobrých 15 let, tudíž krásných situací bylo nepočítaně. Mám však na mysli krásné, leč úplně obyčejné a každodenní situace, které jsou součástí například našich táborů, kde si všichni pomáháme, jak jen můžeme. Protože se prostě máme rádi a jsme vděční za čas, který spolu můžeme strávit. Když nad námi každý den vyjde slunce uprostřed lesů u Staňkovského rybníka, cítím, že jsme fakt požehnaní. Že to, co máme, je fakt speciální. Od týmu vedoucích po všechny děti, které tam jezdí. A nejhezčí je na tom to, že to táborem rozhodně nekončí. Že se vídáme i přes rok, že má YMCA Jindřichův Hradec spoustu jiných aktivit, kde se můžeme potkávat. Takže na otázku, jestli se YMCA zapsala do mého života, je jediná jasná odpověď.

Zapsala a stále zapisuje.

Svůj vlastní příběh YMCA sdílej ZDE

YMCA Skaut, 2016

Hodně pro mě znamenalo, když jsem jela na svou první SkaZu, nebo-li skautský závod, který pořádá YMCA Skaut pro všechny oddíly, které sdružuje. Bylo úžasné se něčeho takového zúčastnit. Setkala jsem se s kamarády, se kterými jsem dělala kurz, a potkala nové lidi, kteří mají stejné životní přesvědčení. Program byl velmi zábavný, ale večer, když se vyhlašovaly výsledky závodu u ohně a všichni jsme seděli v kruhu a zpívali, tak to mělo nádhernou atmosféru. Ráno po tom jsme měli společnou bohoslužbu venku. Bylo to nádherné, hlavně, když nás pan farář vybídl, abychom se při modlitbě Otčenáš drželi všichni za ruce. To byl nezapomenutelný duchovní zážitek – spousta lidí, kteří jsou každý jiný a přitom jdou všichni stejným směrem, bylo mezi námi cítit nádherné souznění. Pro mě tato chvíle zůstává nezapomenutelnou a jednou z nejkrásnějších v mém životě.

Svůj vlastní příběh YMCA sdílej ZDE