YMCA Skaut, 2018

Je velice těžké popsat jeden moment, který by mne ovlivnil. YMCA SKAUT mi dal nový pohled na život, naučil mě spoustu věcí, ale asi jednu nejvíc – zodpovědnost. Ve skautu se učíme, jak se starat o přírodu, jak pracovat s informacemi, jak být tolerantní k ostatním a mnoho dalších velice důležitých věcí pro život. Tyto všechny poznatky mají jedno společné a to, že za všechny tyto věci máme svou vlastní zodpovědnost, ať už je to to, že některé věci neděláme nebo naopak děláme. Já vždycky měla strach ze zodpovědnosti, je to svým způsobem svazující, ale je to velice důležité. Nebýt zodpovědnosti, mohli bychom si dělat, co bychom chtěli a neměli bychom třeba pocit viny, že jsme lhostejní např. k přírodě, lidem, státu. Učila jsem se zodpovědnosti velmi dlouho a vlastně se stále učím, podporou mi je ale vědomí toho, že na to nejsem sama. S YMCA Skaut občas máme nějaké mezinárodní akce. Účastnila jsem se výměnného pobytu s YMCA skauty z Maďarska. Byl to neskutečný zážitek, pobavit se osobně se členy, jak to u nich chodí, co jak dělají, sice mají trochu jiný přístup, ale základní hodnoty jsou tam stejné, a tak si uvědomuji ten osvobozující pocit – vždyť nejsme sami! Po celém světě jsou skupiny YMCA, ať je to MAJAK v Rusku, CVJM v Německu nebo XAN v Řecku. Říkám si, heslo Ymky mi vážně velmi sedí: „Aby všichni jedno byli“ Jan 17,21

Svůj vlastní příběh YMCA sdílej ZDE

YMCA Skaut, 2007-2020

Napsat jeden konkrétní příběh o tom, kdy mě YMCA (v mém případě YMCA Skaut) v životě zasáhla, je skoro až nemožné. Do oddílu chodím už čtrnáct let, tedy od první třídy základní školy. Nastoupila jsem tam v 6 letech jako malá roztomilá holčička, o kterou se starala parta starších holčiček – kamarádky mé starší sestry. Vlastně jenom díky mé sestřičce a mým rodičům jsem se do tohoto skautského dívčího oddílu dostala, ale to je jiný příběh. Nyní je mi 19, před pár měsíci jsem přebírala náš oddíl. Jsem teď hlavní vedoucí. Je to zvláštní pocit.

Vždy jsem svoje vedoucí viděla jako ty velké zodpovědné holky, které mají všechno pod palcem, jdou ve všem příkladem a vždy jim můžu věřit. Nikdy jsem nebyla v situaci, kterou by nedokázaly vyřešit. A to ještě s úsměvem na tváři, který nás ostatní, jejich svěřence, uklidňoval, že je vlastně všechno v pohodě. Teď mám být v té pozici já a mé vrstevnice? Pořád se vidím jako tu šestiletou holčičku, která sotva unese svůj velký batoh, s kterým vyrazila na svoji první trojdenní výpravu. Pravdou ale je, že už dávno tou holčičkou nejsem. Ve skautu jsem prožila své dětství, svou pubertu, své dospívání. Napsat konkrétní příběh z těch 14 let není jenom opravdu těžké, ale myslím, že by to bylo v jistém smyslu ochuzující.

Skaut a YMCA mi dala lidi kolem mně, ke kterým jsem mohla vždy vzhlížet. Dal mi vedoucí, které mi šly vždy příkladem. Starší holky, ke kterým si můžu přijít vždy pro radu, pro pomoc. Stejně staré holky, které se staly mými nejlepšími kamarádkami, sestrami. Holkami, které se mnou prožily ty nejkrásnější a nejšťastnější chvíle v mém životě. Kamarádkami, které u mě stály ve chvíli, kdy jsem ležela na nemocničním lůžku v nemocnici. Sestrami, které se staly pevnou skálou v mém životě, o kterou se můžu vždy opřít. Také mi dal do života mladší holky, kvůli kterým jsem se naučila zodpovědnosti a statečnosti. Dívky, o které se staráme, předáváme jim dál naše zkušenosti a snažíme se pro ně být stejnou oporou, jako byly naše vedoucí pro nás.

Každá skautská akce, každé setkání s těmito lidmi mi něco do života dává. Skaut ovlivnil snad všechny oblasti mého života. Od hudby, kterou poslouchám po hodnoty, které v životě uznávám. Naučila jsem se, že život sám je to nejcennější, co máme. Víra v dobro je to nejlepší, pro co se můžeme rozhodnout. Pomáhat svému okolí, věřit a nesoudit. Odpouštět, přiznávat své chyby a brát odpovědnost za své skutky. Milovat svět a jít životem s úsměvem na tváři a otevřeným srdcem. Je to jeden dlouhý příběh, který se odehrává už 14 let a zdaleka ještě není u konce, doufám. Věřím, že skauting a YMCA nasměrovaly moji životní cestu krásným směrem. Jsem vděčná svým rodičům za to, že mě do našeho oddílu přihlásili. Díky nim mám toto všechno. Toto nekončící dobrodružství.

Svůj vlastní příběh YMCA sdílej ZDE

YMCA Braník, 2014

Na táboře Pecka je vždycky velmi silná duchovní atmosféra. Ve svém běžném životě, přes zbytek prázdnin a ve školním roce jsem svou víru nikdy neprožívala tolik jako právě na tomto místě. Každý den je tam náročný na fyzickou aktivitu. Člověk je obklopen nádhernou krkonošskou přírodou. Člověk tak přijde úplně na jiné myšlenky. Důraz tábora byl vždy kladen víc na naše vnímání křesťanství a mentální rovinu než na příběh. Právě kvůli tomu všemu mám několik zážitků, na které si vždy ráda vzpomenu. Místo toho, abychom v noci dostatečně spali, zapsali jsme se vždycky na ranní hlídku, která začínala v 5:00 hod. Sice jsme mírně porušovali pravidla hlídek, ale ten zážitek za to stál. Vyplížili jsme se z tábora k velikému dubu, na který se dobře lezlo. V jeho větvích jsme se usadili, pozorovali východ slunce a modlili se. Byla to vždycky nejvíc odpočinková a nejklidnější část dne.

Svůj vlastní příběh YMCA sdílej ZDE

YMCA Praha, 2012

V životě občas nastane chvíle, kdy máte pocit, že to, co jste se naučili, je dobré nějak zúročit. Já jsem od mala chodila do hudebky, hrála na různé nástroje, ráda tvořila, chodila na keramiku a podobně. Učitelské ambice jsme nikdy neměla, ale dostala jsem se do zmíněného bodu, kdy to, co jsem se naučila, jsem chtěla předávat dál.

Během Kurzu činného člena jsem se poznala s vedoucí jednoho centra, slovo dalo slovo a než jsem se stačila rozkoukat, vedla jsem tvořivé kurzy pro děti i dospělé a také hudební kroužky. Za tuto příležitost a svěřenou důvěru jsem YMCE moc vděčná.

Svůj vlastní příběh YMCA sdílej ZDE

YMCA Skaut, 2014 – 2018

Asi nedokážu popsat žádnou konkrétní situaci. To, co pro mě hodně znamená, jsou určitě navázaná dlouholetá přátelství a poznávání stále nových skvělých lidí. Také to, že vidím výsledky naší činnosti (z malých holek vyrůstají skvělé sebevědomé slečny, co se ve světě neztratí) a celkově se mi líbí ta myšlenka, že moji vedoucí mi věnovali hodně pozornosti a svého volného času, aby mě naučili co nejvíce, a teď je řada na mě, předat to, co jsem se naučila já dalším generacím.

Svůj vlastní příběh YMCA sdílej ZDE