YMCA Brno, 2012

YMCA mi velmi pomohla při výběru mé VŠ a budoucího povolání – učitelka. Díky možnosti organizovat tábory jsem se dostala k práci s dětmi, která mě velmi baví, motivuje a posunuje.

YMCA Skaut, 2007-2020

Napsat jeden konkrétní příběh o tom, kdy mě YMCA (v mém případě YMCA Skaut) v životě zasáhla, je skoro až nemožné. Do oddílu chodím už čtrnáct let, tedy od první třídy základní školy. Nastoupila jsem tam v 6 letech jako malá roztomilá holčička, o kterou se starala parta starších holčiček – kamarádky mé starší sestry. Vlastně jenom díky mé sestřičce a mým rodičům jsem se do tohoto skautského dívčího oddílu dostala, ale to je jiný příběh. Nyní je mi 19, před pár měsíci jsem přebírala náš oddíl. Jsem teď hlavní vedoucí. Je to zvláštní pocit.

Vždy jsem svoje vedoucí viděla jako ty velké zodpovědné holky, které mají všechno pod palcem, jdou ve všem příkladem a vždy jim můžu věřit. Nikdy jsem nebyla v situaci, kterou by nedokázaly vyřešit. A to ještě s úsměvem na tváři, který nás ostatní, jejich svěřence, uklidňoval, že je vlastně všechno v pohodě. Teď mám být v té pozici já a mé vrstevnice? Pořád se vidím jako tu šestiletou holčičku, která sotva unese svůj velký batoh, s kterým vyrazila na svoji první trojdenní výpravu. Pravdou ale je, že už dávno tou holčičkou nejsem. Ve skautu jsem prožila své dětství, svou pubertu, své dospívání. Napsat konkrétní příběh z těch 14 let není jenom opravdu těžké, ale myslím, že by to bylo v jistém smyslu ochuzující.

Skaut a YMCA mi dala lidi kolem mně, ke kterým jsem mohla vždy vzhlížet. Dal mi vedoucí, které mi šly vždy příkladem. Starší holky, ke kterým si můžu přijít vždy pro radu, pro pomoc. Stejně staré holky, které se staly mými nejlepšími kamarádkami, sestrami. Holkami, které se mnou prožily ty nejkrásnější a nejšťastnější chvíle v mém životě. Kamarádkami, které u mě stály ve chvíli, kdy jsem ležela na nemocničním lůžku v nemocnici. Sestrami, které se staly pevnou skálou v mém životě, o kterou se můžu vždy opřít. Také mi dal do života mladší holky, kvůli kterým jsem se naučila zodpovědnosti a statečnosti. Dívky, o které se staráme, předáváme jim dál naše zkušenosti a snažíme se pro ně být stejnou oporou, jako byly naše vedoucí pro nás.

Každá skautská akce, každé setkání s těmito lidmi mi něco do života dává. Skaut ovlivnil snad všechny oblasti mého života. Od hudby, kterou poslouchám po hodnoty, které v životě uznávám. Naučila jsem se, že život sám je to nejcennější, co máme. Víra v dobro je to nejlepší, pro co se můžeme rozhodnout. Pomáhat svému okolí, věřit a nesoudit. Odpouštět, přiznávat své chyby a brát odpovědnost za své skutky. Milovat svět a jít životem s úsměvem na tváři a otevřeným srdcem. Je to jeden dlouhý příběh, který se odehrává už 14 let a zdaleka ještě není u konce, doufám. Věřím, že skauting a YMCA nasměrovaly moji životní cestu krásným směrem. Jsem vděčná svým rodičům za to, že mě do našeho oddílu přihlásili. Díky nim mám toto všechno. Toto nekončící dobrodružství.

Svůj vlastní příběh YMCA sdílej ZDE

YMCA Skaut, 2016

Hodně pro mě znamenalo, když jsem jela na svou první SkaZu, nebo-li skautský závod, který pořádá YMCA Skaut pro všechny oddíly, které sdružuje. Bylo úžasné se něčeho takového zúčastnit. Setkala jsem se s kamarády, se kterými jsem dělala kurz, a potkala nové lidi, kteří mají stejné životní přesvědčení. Program byl velmi zábavný, ale večer, když se vyhlašovaly výsledky závodu u ohně a všichni jsme seděli v kruhu a zpívali, tak to mělo nádhernou atmosféru. Ráno po tom jsme měli společnou bohoslužbu venku. Bylo to nádherné, hlavně, když nás pan farář vybídl, abychom se při modlitbě Otčenáš drželi všichni za ruce. To byl nezapomenutelný duchovní zážitek – spousta lidí, kteří jsou každý jiný a přitom jdou všichni stejným směrem, bylo mezi námi cítit nádherné souznění. Pro mě tato chvíle zůstává nezapomenutelnou a jednou z nejkrásnějších v mém životě.

Svůj vlastní příběh YMCA sdílej ZDE

YMCA Praha, 2018

Když jsem byla mladší, neměla jsem zrovna moc kamarádů a necítila jsem se ve svém životě vůbec dobře. Rozhodla jsem se tehdy, že si najdu nějaký koníček, který mě bude bavit a kde poznám nové lidi. Sedla jsem tedy k počítači a hledala jsem, sama jsem ale nevěděla, co přesně. Po nějaké době jsem úplnou náhodou narazila na Ten Sing. Šla jsem se podívat na jejich koncert a později i na jejich zkoušku. Nadchla jsem se pro myšlenku Ten Singu a hned jsem začala chodit na zkoušky pravidelně. Z počátku jsem byla dost tichá a bylo pro mě těžké začít se bavit s úplně cizími lidmi, natož před nimi začít zpívat, nebo tančit. Brzy jsem ale zjistila, že v Ten Singu se nemusím bát, že by se mi někdo smál za to, jak zpívám nebo jak tančím. Všechny tensingové zkoušky pro mě byly jako dvouhodinový záchvat smíchu, plné pohody a zajímavých věcí. Vždy mi bylo líto, že zkouška utekla tak rychle a celý příští týden jsem se těšila jen a jen na další zkoušku. Našla jsem si skupinu lidí, ve které se cítím skvěle. Přestala jsem se tolik stydět, začala jsem být sama sebou a vyzkoušela jsem si spoustu věcí jako třeba hrát na bicí nebo moderovat koncert. Díky Ten Singu jsem taková, jaká jsem a jsem hrozně vděčná za všechno, co jsem se tam naučila.

Svůj vlastní příběh YMCA sdílej ZDE

YMCA Skaut, 2016

Skautský oddíl vedu nějaký ten rok. Oddíl jsem vnímal dosti izolovaně vzhledem k okolnímu světu a mateřské organizaci YMCA. Společné akce na bázi YMCA Skaut byly pouhými setkáními s ostatními vedoucími, dětmi z ostatních oddílů a cennou konfrontací dětí s nepohodou, kterou by doma nezažily. Před dvěma lety jsem měl to štěstí zúčastnit se společné akce Ymky Skaut u Bzence na turistické základně Littner. Atmosféra u večerního ohně mě donutila k zamyšlení a s údivem jsem zjistil, že pro mě toto mezioddílové společenství znamená mnohem víc.

Svůj vlastní příběh YMCA sdílej ZDE