Práce v týmu
Dva udělají víc než jeden, tři více než dva, řadu věcí člověk sám neudělá vůbec. Spolehnutí se na sebe navzájem vede k vytčenému cíli. (Tři pruty)
Úvaha
Miloš Tresa, YMCA Děčín
Čas od času se ocitáme v situacích, kdy musíme čelit nemalým výzvám. Jsme v konfrontaci se svým strachem
i nejistotou. Jsme pod tlakem vážnosti situace, kdy si uvědomujeme, že důsledky našich činů mají dopad
do mnoha oblastí našeho života. Někdy se jedná o tak důležité rozhodnutí, že bychom si nejraději přáli, abychom to nebyli my, od koho se očekává rozhodné slovo. V takových chvílích jsme ze srdce vděční každému, kdo nám stojí věrně po boku a na koho se můžeme plně spolehnout. Jestliže máme čelit náročným podmínkám, pak jejich úspěšné zdolání je snadnější s podporou dalšího odhodlaného nadšence. Sdílená radost z úspěchu je pak
o to velkolepější. I taková je YMCA – přináší možnost vidět týmový zápal a nadšení z dosažení společného cíle.
Aktivity
Zrádné bažiny
Autorka: Markéta Kratochvílová
Cílová skupina: účastníci táborů a celoročně pracujících skupin
Věk: 8 let a výše
Počet hráčů: do 10 hráčů
Potřeby: Předem si na zemi vyznačíme mříž o rozměrech asi 10 x 10 čtverců. Pro sebe na papír si nakreslíme stejnou a v ní zaznačíme jednu cestu, kterou lze mříž projít. Z každého políčka lze pokračovat vždy jen dvěma směry – nikoli úhlopříčně. Cesta se může i vracet, může mít slepé odbočky. Lze hrát i na velmi velkých polích.
Prostředí: uvnitř i ven
Zdroj: http://www.rohy.famiso.cz/materialy/#taborove-hry/neobycejne-hry|106-zradne-baziny
Hra je vhodná při počtu do deseti hráčů. Před polem, které představuje nebezpečnou bažinu, se totiž postaví do fronty a vstupují jednotlivě. Protože neznají cestu, zkusí někam šlápnout a vedoucí buď mlčí – když stojí pevně – nebo řekne žbluňk – když zapadnou do bažiny. Každý hráč pokračuje tak dlouho, dokud nezapadne, pak bokem odejde a postaví se na konec fronty. Hráči ve frontě ji nesmí opustit – tzn. nesmí třeba stát po obvodu sítě. Tak se všichni dokola střídají, dokud nedojdou všichni na druhou stranu. Ještě platí jedno důležité pravidlo: během celé hry nesmí žádný z hráčů říci žádné slovo. Mohou vydávat zvuky, ale ne slova. Ačkoli je tato hra v zásadě nesoutěžní, hráči si ji vždy velmi užijí a dobře se baví. Hra posiluje vědomí sounáležitosti. Lze ji brát jakou poučnou: Chyby druhých nám umožní jít dál a naše vlastní chyby pomohou někomu jinému.
Hoří!
Autorka: Markéta Kratochvílová
Cílová skupina: účastníci táborů a celoročně pracujících skupin
Věk: 6 let a výše
Počet hráčů: neomzeně
Potřeby: Dva kbelíky s vodou, dva hrnce apod., čtyři umělohmotné kelímky
Prostředí: ven
Zdroj: L. Pinchbecková, Hry trochu jinak, Samuel 2007
Dvě družstva stojí za startovní čárou; dva kbelíky s vodou jsou postavené o něco dál; dva prázdné hrnce jsou umístěny přímo před čárou. H
Hráči běží štafetový běh a v každé ruce drží umělohmotný kelímek. Doběhnou ke kbelíku, naplní kelímky, běží zpátky, vylijí je do hrnce a podají dalšímu hráči.
Vyhrává družstvo, které jako první naplní hrnec nebo které přinese ve stanoveném limitu nejvíce vody.
Reflexe
Zeptejte se, co bylo ve hře klíčem k vítězství. Děti by měly přijít na to, že to byla vzájemná spolupráce a také to, že efektivnější bylo udržovat plynulé tempo než se zběsile štvát.