Sport a pohybové aktivity
Možná zvláštní hodnota, ale sportování samo o sobě utváří v člověku řadu důležitých návyků, rozvíjí vůli, učí přijmout prohru, ocenit soupeře…
Aktivity
Chov skotu
Autorka: Markéta Kratochvílová
Cílová skupina: účastníci táborů a celoročně pracujících skupin
Věk: 6 let a výše
Počet hráčů: neomezený
Potřeby: 2 píšťalky, fáborky pro označení chytačů
Prostředí: ven
Zdroj: K. Zouharová, Škola v přírodě hrou, Grada 2012
V horách se chová množství skotu. Není ale snadné zahnat stádo do chléva. Je však známo, že stádo následuje svého býka, proto se honci snaží zahnat jeho a ostatní krávy už pak přijdou samy. Zkuste si, jaké to je, zahánět skot do chléva.
Dvě skupiny tvoří splašená stáda a 2 oddíly přestavují „honce“. Stáda se vydají na úprk. Kapitán každého z nich si s sebou vezme píšťalku, kterou pověsí na krk „býkovi“ – vybraný nejlepší běžec každého družstva. Honci stádo chytají. Podaří-li se jim lapit býka, ten zapíská a stádo se semkne u něho. Honci je potom vyženou na cestu. Jinak chytají stádo po jednom kuse a musí je též hlídat – jeden honec na 2 kusy dobytka (krávy se nijak nesmí vzpouzet). Hra končí lapením býka.
Pozn.: Měříme čas. Vyhrávají honci, kteří nejdříve chytí býka, a tím zaženou celé stádo do „chléva“ (určený prostor na louce).
Hutututu
Autorka: Markéta Kratochvílová
Cílová skupina: účastníci táborů a celoročně pracujících skupin
Věk: 6 let a výše
Počet hráčů: neomezený
Potřeby: –
Prostředí: ven
Zdroj: https://www.hranostaj.cz/hra170
Hra se hraje na poměrně malém hřišti rozděleném na dvě stejně velké části – úplně stačí 5 x 10 metrů na každou polovinu. Hráči se nejprve rozdělí na dvě stejně silná družstva, ale toto rozdělení není příliš důležité, protože se stejně brzy změní.
Družstva se střídají ve vysílání jednoho ze svých zástupců na lov do území protivníka. Lovec smí být vždy jen jeden a mělo by být jasné, kdo to právě je. Každý, koho se vyslaný hráč dotkne, je ohrožen transferem do druhého družstva – ledaže by se nevrátil ani lovec. Ten totiž musí po celou dobu pobytu na území nepřátele dělat ‚hutututututu‘ atd., a to na jediný nádech – nesmí se nadechnout. Pokud mu dojde dech (většinou proto, že na něm leží / sedí horda protivníků / je jí pevně držen), sám zůstává lapen a mění tak svoji stranu. Ti, kterých se dotkl, nejsou nijak ovlivněni. Lovcovi se stačí jedinou částí těla (třeba malíčkem) dostat zpět na svoji polovinu, a už se to považuje za úspěšný návrat, proto pozor na něj.
Hra tedy většinou vypadá tak, že jeden se nadechne, vběhne do území protivníka, dělá hutututu, snaží se letmo dotknout několika protihráčů a pak rychle zdrhne zpátky. Jeho soupeři, zejména ti, kterých se dotknul, se ho snaží chytit a udržet na území, dokud se nenadechne.